„Práce musí člověka naplňovat, aby ji mohl dělat dobře. A proto dělám od samého začátku přesně to, co mě baví“, říká jednatel a zakladatel firmy SUNDISK Martin Bauer mladší, který se v práci rád obklopuje všestrannými a kreativními lidmi. V letošním roce jeho firma získala dvě ocenění v rámci Libereckého kraje.

Jak a kde vznikl SUNDISK?

Přímo na Technické univerzitě v Liberci, kde jsem studoval angličtinu a tělocvik. Pořádali jsme tehdy různé akce a dětské tábory, závody v extrémních sportech tehdy ještě pod hlavičkou Sportovního klubu Tuleň… A když těch akcí začalo přibývat a sportovní klub již nemohl být pořadatelem z legislativních důvodů, rozhodli jsme se založit vlastní firmu. Za klienty jsme jezdili autobusem, nejčastěji do Prahy. Zpočátku mě podporovali rodiče, půjčoval jsem si od nich auto a různé sportovní vybavení. První měsíce samozřejmě neexistovala výplata, neměli jsme žádné prostředky a žil jsem z úspor z vysokoškolských brigád. 

Prezentujete se jako rodinná firma, je to tak?

Ve firmě pracuje můj táta i máma, manželka a na některých věcech se podílí i bratr, takže ano, jsme rodinná firma v tomto slova smyslu. Je to ale také o atmosféře ve firmě, o vztazích mezi kolegy-zaměstnanci, o pravidlech, která je nutná dodržovat ať již jsou psaná nebo nepsaná. A hlavně v tom vidím rodinnost naší firmy. V byznysu jde o především o zisk a „drive“ směrem k tržbám, v rodině naopak o harmonii, což jsou pojmy, které jdou v zásadě proti sobě. My se k sobě snažíme být hodně otevření, vzájemně se podporovat v nápadech a podržet se v krizích. A dokud si budeme důvěřovat a řešit věci otevřeně, bude u nás vládnout rodinná atmosféra. Máme kolem třiceti zaměstnanců, v sezóně 250 až 300 dalších spolupracovníků jakými jsou hostesky, instruktoři, brigádníci nebo i lékařský dozor. SUNDISK má také dvanáct provozoven – na Maloskalsku, v Českém ráji, na Máchově jezeře, na Kristýně u Hrádku nad Nisou a nově na Bedřichově – a právě provozovny jsme sdružili pod „rodinnou značku“ SUNDISK Family. Vše řídíme z Jablonce nad Nisou. 

Jak si do týmu vybíráte nové kolegy? Musí být například jazykově vybaveni? 

Pokud jde o klienta na příměstském táboře Jablonečák, tam samozřejmě našemu zaměstnanci stačí čeština. Ale u velkých akcí, které pořádáme třeba pro zaměstnance společností Microsoft, IKEA či Skype, probíhá veškerá komunikace anglicky. Mladým lidem bych doporučoval, aby vůbec neuvažovali o tom, že se v dnešní době obejdou bez znalosti cizího jazyka. Ale zpět k otázce – máme takový hezký příběh (smích), již 13 let pořádáme příměstský tábor pro menší děti. Některé z nich se pak třeba v 16 letech hlásí k nám na brigádu. V sezóně si studenti mohou vybírat z pestré nabídky práce, která je někdy těžší než v kancelářských oborech a my samozřejmě nenabízíme takovou hodinovou mzdu jako automobilky. Přesto máme na některých pozicích přetlak. Především proto, že se během sezóny tvoří skvělá parta, společné zážitky a někdy se v té partě najde i životní partner či partnerka (smích). Často se k nám lidi po škole vrátí a dostanou příležitost pracovat na pozici event manažera nebo řídí některý z našich projektů. Někteří z nich se stanou našimi klíčovými zaměstnanci, jiní po škole získají práci u našich významných klientů a nám pak zůstane dobrý kontakt.

 

Jaký projekt je pro SUNDISK vlajkovou lodí?

Baví nás výzvy a rozhodně v práci nezažíváme stereotyp. Pro naše zákazníky stále vymýšlíme něco nového. Zákazníci, kteří chtějí připravit akci, jakou ještě nikdo nikdy neměl, nás baví úplně nejvíc. Letos jsme sami vyvinuli vlastní geolokační hru „Keys of the Treasure – použitelnou v Čechách i v zahraničí, kdy namísto slepé mapy používáte tablet a skrze něj dostáváte zajímavé úkoly a otázky, soutěžíte s ostatními týmy. Zanedlouho si ji budete moc stáhnout z Google Play.

Když zavzpomínám, tak zajímavou akcí byla i propagace červených kontejnerů na třídění elektroodpadu, kdy jsme pořádali celorepublikovou roadshow Zahoď mobil. Objeli jsme 13 náměstí krajských měst, připravili scénu a starými nepotřebnými telefony se házelo do dálky. Vyvrcholením akce bylo Mistrovství České republiky v hodu mobilem v Praze na Žlutých lázních. Zároveň jsme lidem vnukli myšlenku, aby doma vyhledali staré telefony v šuplících a začali pečlivě třídit elektroodpad. To v roce 2011 ještě nebylo úplně obvyklé. Za tuto roadshow jsme získali významné ocenění v oblasti PR. 

Naší silnou stránkou jsou také teambuilding a teamspirit akce. Letos v srpnu to byla například akce pro 500 evropských zaměstnanců společnosti IKEA, který vedlo 33 našich instruktorů v angličtině. Účastníci třeba sestavovali lustr z naprosto nesmyslných předmětů, který přitom musel svítit. Z outdoorových aktivit mě napadají třeba zimní expediční výprava Východ slunce na Sněžce, canyonig na rakouských řekách, nebo třeba pravá česká zabijačka pro top management jedné firmy v našem penzionu. Pokud je dostatek nadšení a zkušeností, jde zvládnout všechno.

Stíháte při svém vytížení nějaké koníčky, případně jak relaxujete?

Těžím z toho, že jsem řadu aktivit stihl do svých 25 let. Vlastně všechny mé koníčky se poté promítly do činnosti firmy a využíváme je ve prospěch klientů. Teď jsme se třeba vrátili z našeho firemního teambuildingu v Chorvatsku, kde jsme jachtařili. To mě baví stejně jako například windsurfing nebo lezení po skalách. Vše, co jsem se v mládí naučil (a to hlavně díky mým rodičům!), nebo co baví mé kolegy ve firmě a v čem jsme dobří, můžeme nabídnout i naším klientům. V dnešní době si totiž můžete koupit jakoukoliv službu, není již nutné něco vědět, mít v něčem praxi a podobně. My na to šli od začátku jinak, a o službách které nabízíme chceme být přesvědčení a chceme v nich být dobří. Zprostředkovatelských agentur proto využíváme minimálně a spoléháme na vlastní široký tým lidí, kteří jsou dobří v tom, co dělají… 

Ale zpět ke koníčkům – hodně mě baví hra na baskytaru, s tátou, společníkem v SUNDISKu, máme bluesrockovou kapelu Maršál Bazén, která shodou okolností letos slaví už dvacetileté výročí. Velkým „koníčkem“ pro mě jsou mé dvě dcery (11 a 9 let) a obecně rodina, se kterou se snažím trávit co nejvíce času a dělat koníčky společně.

Můžete o sobě říci, že jste jabloneckým patriotem?

Tak určitě (smích). Ne teď vážně, od samého začátku se snažíme, aby naše vydělané peníze zůstaly tady v kraji, kde jsem vyrůstal a kde se svojí rodinou žiju. I při akcích, které pořádáme na druhém konci republiky rád spolupracuji s firmami tady od nás… a pokud můžu do různých projektů lokální firmy a dodavatele zapojujeme. Například firma Kitl a Honza Vokurka dodávají své výrobky jako dárky pro naše firemní klienty, stejně tak Martin Křenek a jeho Eleven oblékají nejen nás a naši firmu, ale i mnoho našich zákazníků. Věnujeme se i dlouhodobým projektům, se kterými přišli naši kolegové – opravili jsme a pomáháme provozovat hvězdárnu v Turnově. Podporujeme několik dobročinných projektů, směřovaných k potřebným lidem – jedním z nich je Domov Maxov, kde se výborně starají o osoby se zdravotním postižením, v Jablonci podporujeme třeba Tatrhy. Již od roku 2006 provozujeme multižánrový Klub Na Rampě s velmi pestrým programem, na který se snažíme lákat mladé návštěvníky, aby přičichli ke kultuře i jinou formou než z Youtube či návštěvy kina.