Ano je tomu opravdu tak. Přerovská chemička stále neochvějně stojí na základech vybudovaných v roce 1894. Několikrát se tzv. provdala a změnila jméno, ale pořád je to fenomén, který v tomto našem regionu překonal a ustál 2 světové války a 4 společensko-politická zřízení.

Bylo – nebylo, dávno tomu, snad to všechno začalo tímto důrazným projevem pan Dr. Juliuse Stoklasy, inspektora továrny na strojená hnojiva v Pečkách a docenta techniky v Praze.

„Tak pánové, takhle by to asi dál nešlo!!! Podívejme se do budoucnosti!!! Před chvílí jsme si na dnešní hospodářské schůzi připomněli, že dnes už v tomto úrodném a rozlehlém kraji jistě nevystačíme s chlévským hnojem. Je potřeba využívat výsledků moderního výzkumu a z mého předchozího projevu je zřejmé, že cestou dopředu ke zvýšení zemědělské produkce je rozsáhlejší využití kyseliny fosforečné a z ní extrahovaných superfosfátových hnojiv.

Opírám se zde o velmi efektivní výsledky profesora Liebiga a jeho kolegů Wolfa a Stöckharta, na základě jejichž výzkumů se v Německu vyvinul nový průmysl. A navrhuji začít tímto prvním a nejdůležitějším krokem.

Pánové, navrhuji: založme továrnu na výrobu těchto strojených hnojiv zde v Přerově!!!

Čtenářům a historicky zdatným odborníkům se omlouvám za určitou fikci, kterou jsem zde takto vytvořil a vložil do úst pana Stoklasy slova, která jsou pravděpodobně parafrázována a byla prezentována v poněkud jiném znění. V každém případě obsahová náplň a jména vycházejí z dobových materiálů.

V neděli 1.dubna 1894 se skutečně konala v Přerově hospodářská schůze a byl to nepochybně jedním ze stavebních kamenů myšlenky založení nové autonomní akciové společnosti s chemickým výrobním programem.

Možná je to jen pouhá náhoda způsobená určitou průmyslovou konjunkturou, že ve stejném roce zakládá Tomáš Baťa obuvnickou továrnu v nedalekém Zlíně.

Kromě odborných studií vycházel tehdy Dr. Stoklasa i z celkem racionálních faktů.

V té době se v Čechách vyrábělo cca 40 tis tun superfosfátu a 30 tis tun se dovážel, tedy aktuální spotřeba v teritoriu byla 70 tis tun.

Na Moravě v té době nebyla ani jedna továrna na umělá hnojiva, která by byla v českých rukou. Morava v té době měla 1,2 mil ha polí a cukrovka se pěstovala na 70 tis ha.

Významným faktem byla i skutečnost, že Přerov již v té době byl významným železničním uzlem.

Počáteční nedůvěru a pochybovačnost konzervativních zemědělců v té době rozptylovali svou agitací především profesoři Zemské střední hospodářské školy Josef Neoral, Basil Macalík a Jan Kahovec, stejně jako předseda HS, zemský a říšský poslanec, sedlák Jan Rozkošný.

Jejich společné úsilí vyústilo v povolení, které vydalo přerovské c.k. Okresní hejtmanství, živnostenský úřad, pod č.8483, ze dne 26.8.1894. Možná nikdo z nich ani nemohl doufat, že položili oficiální základ hmotného poselství a lidského umu s přetrváním do 21.století.

A snad je i na místě se nyní na chvíli zastavit a ve skrytu duše si uvědomit, že nám v Přerově byl předán určitý odkaz, kterého bychom si měli vážit a s péčí a zodpovědností ho rozvíjet dále.

Tím odkazem je a bude PRECHEZA.

Možná by příspěvek mohl končit v podobném stylu, jako na začátku…tedy…“Zn.: Hledám stále partnery, pokud možno na celý život. Vaše Precheza“.

Tomáš Světnický

PRECHEZA a.s.
nábř. Dr. Edvarda Beneše 1170/24, 750 02 Přerov, www.precheza.cz