Mohla byste nám pro začátek říci něco o sobě?
Jmenuji se Jitka Krejcárková, je mi 40 let a narodila jsem se se zbytky zraku. Má nemoc byla definována jako praktická nevidomost. Můj první vodicí pes byla fenka labradora, kterou jsem dostala vycvičenou od organizace, která cvičí vodicí a asistenční psy. A jelikož jsem nebyla s přípravou pejska úplně spokojená, tak jsem se rozhodla, že bych si svého dalšího psa chtěla vycvičit sama. Tím se stal pejsek Larry plemene belgický ovčák malinois. V roce 2001 jsem s ním složila zkoušku vodicího psa pro nevidomé a vlastně díky němu jsem pak začala cvičit vodicí psy i pro jiné lidi se zrakovým postižením na profesionální úrovni. Byl to první vodicí pes tohoto plemene u nás.

Přiblížila byste nám, co všechno obnáší vycvičit asistenčního nebo vodicího psa?
Nejprve je potřeba vybrat vhodné dvouměsíční štěňátko. Nejdůležitější je sledovat povahu u štěňátka. Já si nejraději vybírám štěňátka, která mají střední temperament, například labradoři nebo retrívři. U aktivnějších plemen, jako jsou například border kolie, vybíráme spíše klidnější pejsky. Poté štěně odvezeme do rodiny, kde stráví první rok až 18 měsíců svého života. Pod naším vedením je poté připravován na speciální výcvik, který nastupuje u cvičitele doma. Celý proces trvá dva roky, než se z pejska stane plnohodnotný čtyřnohý pomocník.

Můžete nám popsat, jaký je rozdíl mezi asistenčním a vodicím psem?
Největší rozdíl mezi asistenčním a vodicím psem je v tom, že vodicí psi jsou hrazeni státem jako kompenzační pomůcka a jsou pro lidi se zrakovým postižením. Kdežto asistenční psi pomáhají lidem s různým zdravotním postižením – smyslové postižení, onemocnění srdce, epilepsie, diabetes, tělesné postižení (pro lidi na invalidním vozíčku), ale i pro kombinaci postižení (např. pro člověka, který je na invalidním vozíku a zároveň trpí epilepsií), a nejsou hrazeni státem, tudíž stále hledáme sponzory. Proto bych si přála, aby přispěvatelů mohlo být více. 

A jací psi dělají společnost vám?
Se mnou žijí dva psí parťáci. Starší je desetiletá fenka belgického ovčáka Kami. Ta je takovým netypickým vodicím psem. Vybrala jsem si ji, protože jsem už tehdy běhala agility, a z toho důvodu jsem potřebovala pejska, který bude multifunkční. K ní jsem si později pořídila ještě papillona jménem Bols, kterému jsou nyní čtyři roky. I s ním běhám agility, ale moc jsme toho spolu nestihli, protože je ještě mladý.

Kromě povahy je u psů důležitý také jejich perfektní zdravotní stav. Jak vypadá strava vašich svěřenců?
Již delší dobu krmím značkou Fitmin. Bols dostává Fitmin Purity Adult Mini Beef a pro Kami jsem vzhledem k věku zvolila „odlehčenější“ granulky Medium Light z výživového programu. Opravdu je vidět, jak se kvalitní strava odráží na jejich výkonech i houževnatosti. Navíc mi u Fitminu bylo od začátku sympatické, že jde o českou značku, která podporuje nejen sportovní aktivity a závody, ale především se snaží pomáhat i v tolik potřebných oblastech jako je právě výcvik vodicích a asistenčních psů, canisterapie nebo třeba podpora útulků.

Proto jste se stala jejich ambasadorem?
Určitě. Vážím si toho, že mohu být součástí této party lidí, že je zaujalo, co dělám, a že mě ke spolupráci oslovili. Mým psům se skvěle daří, a za to si Fitmin zaslouží mou důvěru.  

Používáte od Fitminu i doplňky stravy?
Ano, máme doplněk na klouby. Dříve jsme ho užívali jen sporadicky, protože psi krásně prospívali jen na granulích. Byli zdraví a vitální a moje fenka Kami měla veškeré zdravotní testy a rentgeny v pořádku. Dneska už je Kami ale starší, takže jsme z preventivních důvodů tento doplněk zařadili pravidelně. Nechceme nic podcenit. Kloubní výživa jí pomáhá k tomu, aby běhala stále jako laňka. V období línání ještě používáme doplněk na srst, díky kterému mají oba krásnou a zdravou srst.

Chtěla byste něco vzkázat našim čtenářům?
Lidé si často myslí, že tito psi jsou chudáci. Naopak, není tomu tak. Pejsek je s páníčkem celý den, není zavřený sám doma. Psi pracují rádi, baví je to. Nejsou cvičeni pomocí nucení a tvrdých metod. Nepředvádí jednorázový výkon. Naopak potřebujeme, aby byl pes lidem 24 hodin k dispozici, tudíž nějaké tvrdé metody by nám nepomohly, to by bylo spíše kontraproduktivní. Pes musí být ochotný svému páníčkovi pomáhat každý den. Velkým problémem je také to, že cizí lidé vodicí a asistenční psy rádi rozptylují, a to je vyvádí z koncentrace. Byla bych moc ráda, aby si lidé uvědomili, že když pejska osloví a on akorát někoho vede, může si vedená osoba klidně zlomit nohu, protože psa rozhodili z jeho koncentrace. Bylo by dobré, kdyby si toto všichni uvědomili. To by nám hodně pomohlo.


www.vimcimkrmim.cz