Součástí besed jsou i autentické příběhy ambasadorů, kteří sami dobře vědí, jaké je to žít s trvalými následky po vážném zranění, a dokážou svou zkušenost předat dětem. Hlavně díky nim jsou edukační setkání velmi důvěryhodná, emotivní a motivační. Svůj podíl na tom však mají i samotné děti. „Ty nejsilnější momenty jsou těžko přenositelné. Často jde o kontext celé situace a konkrétní atmosféru, ale děti dokážou být svou upřímností a přímočarostí velmi dojemné,“ podotýká s lehkým úsměvem ambasador projektu Zbyněk Švehla.

A s jakými reakcemi dětí se naši ambasadoři už setkali?

- Otázka ambasadora: „A co vy, děti, už se vám někdy něco zlomilo?“ Odpověď: „Ano, tyčinky, když jsme jeli s tátou z Kauflandu…“ ZŠ, Praha 5
- Nejmenovaný žák na prvním stupni ZŠ: „Co na váš úraz řekli rodiče? Dostali jste vyhubováno, nebo rovnou na zadek?“
- Žák páté třídy ZŠ: „ A mohli byste hrát na klavír?“  Odpověď ambasadora: „No samozřejmě, že ano.“ Žák: „No jo, ale jak byste šlapali na ty tři pedály dole?“  (Aneb, děti nás často nachytají na nějakém detailu, který nedomyslíme.)  
- Student SŠ: „Nejste na tom teď vlastně i v něčem lépe? Když jste překonali tolik překážek, nebyl by o ně váš život chudší?“ (Některé otázky mladých lidí nás vedou k zamyšlení.)
- „Moc bych vám přál, aby se vám to spravilo…“ Letní tábor, Libínské Sedlo (Banální přání? Snad, ale pro nás je to obrovský nesplněný sen.)

Převyprávět to lze těžko a celkový dojem z besed je nepřenositelný, ale přesto každá reakce dětí, ať už pobaví, nebo dojme, je krásná sama o sobě. Svědčí totiž o tom, že nás děti skutečně vnímají, že vstřebávají základní myšlenku projektu, kterou je prevence úrazů. Z každé takové besedy pak odcházíme s hřejivým pocitem, že jsme možná dnes zabránili alespoň jednomu dítěti, aby se v důsledku těžkého úrazu potýkalo s celoživotním postižením.

Rezervujte si setkání VZPoury úrazům, sledujte nás on-line a podpořte naši snahu snížit počet dětských úrazů na minimum!

 Jsme i na Instagramu