Naposledy se to přihodilo v případě stavebního řízení a autorkou myšlenky je ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

Stavební úřady jsou sice vykonavateli státní správy, ale aby byly co nejblíže konkrétním případům, jsou zařazeny do městských nebo obecních úřadů. Města a obce tedy tuto činnost vykonávají pro stát.

Někteří neúspěšní žadatelé o stavební povolení pak chodí a tvrdí, že stavební úřad v místě jejich bydliště trpí podjatostí, protože nevykonává státní správu nezávisle, ale s ohledem na vůli místního obecního nebo městského úřadu, pod který patří. Asi nelze dát ruku do ohně za všechny případy, ale ve většině případů to tak zcela určitě není. Všichni kompetentní úředníci jsou totiž vzhledem k vysokému stupni kontroly od svých nadřízených i veřejnosti k jakýmkoliv zásahům zvenčí natolik citliví, že by se takový případ pravděpodobně dlouhodobě neutajil.

Navíc představa, že by se vyvedením úředníků z obecní struktury do centrálního úřadu problém vyřešil, je poněkud naivní. Třeba v Českých Budějovicích budou přece nejspíš stále pracovat lidé, kteří tam bydlí, takže sice nebudou podřízeni tamnímu městskému úřadu, ale logicky budou vnímat názory starosty a dalších politiků na to, zda se tam má nebo nemá něco stavět. A hlavně na to budou mít také svůj vlastní názor, stejně jako dnes, protože jsou zkrátka také občany tohoto města.

Anebo snad bude stát garantovat, že na každém úřadě budou povinně pracovat jen lidé, kteří s příslušnou lokalitou nemají vůbec nic společného, aby nemohli být podjatí?

Mimochodem, stavební úřady nejsou jedinou agendou, kterou za stát vykonávají obce. Podobně jsou na tom třeba odbory životního prostředí nebo kultury, které mají často také silný vliv na výsledek stavebního řízení. Znamená to tedy, že i tyto agendy budou obcím odňaty a zřídí se centrální superúřad také pro tyto obory?

Hlavním problémem ale je, že vytvořit celostátní strukturu jednotného stavebního úřadu by stálo spoustu času a také neskutečné náklady. Znamenalo by to mimo jiné získat nebo pronajmout nové budovy, do nich nový nábytek, služební auta, počítače, programy do nich a podobně.

Myšlenka, že z centra Prahy bude možné lépe dohlížet na konkrétní případy na českém nebo moravském venkově, je zkrátka mylná. Byrokratická superobluda sídlící v jedné velké budově jednotlivá řízení nezrychlí, a právě to je to, co bychom nutně potřebovali. Podle posledních mezinárodních srovnání jsme totiž v rychlosti vyřizování stavebních řízení jedni z nejhorších na světě.

Situaci tak může vyřešit jen zjednodušení stavebního řízení, především jeho elektronizace, aby nebyly v budoucnu stavební úřady zavaleny hromadami papírových desek s plány jako je tomu dosud. Ve 21. století by to nemělo být sci-fi, ale díky dostupným technologiím realita. A Česko na takovou realitu zcela jistě má.

Martin Kupka, ODS