Jaké jsou vaše priority, se kterými jdete do předvolebního klání?

Přijal jsem nabídku být koaličním kandidátem ČSSD a SZ na Praze 6, protože vidím ve spolupráci sociálně demokratických a zelených stran nejnadějnější směr vývoje demokratického reformismu v době, kdy rozhodující otázkou jsou dopady lidských aktivit jak na druhé lidi, tak na planetu Zemi. Dvacáté století bylo stoletím „rudé otázky" – vztahu kapitálu a práce, spravedlivé dělby o rostoucího bohatství, které přinesla průmyslová revoluce. Naléhavost této rudé kauzy tragicky rozdělila levici na totalitní a demokratickou: ta totalitní řešila rudé kauzy rudým právem – revolučním popřením liberálního státu; ta demokratická řešila rudé kauzy v rámci liberálního státu a obohatila tak demokracii o umění demokratického reformismu – umění měnit společnost pomocí konsensuálních reforem. Ačkoli se právem o mě říká, že všechna ohrožení demokracie relativizuji, jedno ohrožení přece jen v Česku vidím jako absolutní. Je jím věčně blbá až destruktivní nálada, která všude chce vidět jen samé spiknutí a korupci.

Co nejvíc trápí Prahu 6, za kterou kandidujete?

Praha 6 je nejbohatší místo v ČR a také s nejvyšší průměrnou vzdělaností. A přesto nedávno tekla z vodovodních kohoutků Prahy 6 nekvalitní zamořená voda. Je to poučný příklad toho, že soukromé bohatství nestačí k zajištění dobré kohoutkové vody, ta závisí na „dobré politice". Něco podobného platí i o stáří, vysoký průměrný věk je bohatství, jen ekonomicky vyvinuté a demokraticky řízené společnosti k tomu dospějí. Ještě ale neumíme s tímto bohatstvím dobře zacházet, v neoliberálním pohledu je stáří vnímáno brutálně jen jako odpad, který je třeba někam uklidit na náklady „soukromých vlastníků stáří", jestli to smím tak paradoxně říci. Je to nejen nelidský, ale i neefektivní přístup: soukromé bohatství nestačí k zajištění důstojného stáří, to je druh veřejného statku, k němuž jen dobrá politika může zajistit přístup všem občanům.

Na které téma se chcete v Senátu zaměřit?

Petr Pithart nás naučil vnímat senát jako místo, kde je politika podrobována kritické reflexi, aby se „vůle lidu" nedostala do rozporu s ústavními principy a demokratickými ideály. Celý život se věnuji kritické reflexi demokracie, analýze podmínek efektivního fungování demokratických systémů. V tom chci pokračovat i v senátu, i když tentokrát nejen teoreticky, ale v legislativní praxi. Uvidíme, jestli to dokážu, jestli propast mezi teorií a praxí není větší, než si myslím.

Jak nejraději relaxujete po práci?

Nejkrásnější relaxování je pro mě - astmatika - pobyt v místech, kde se skvěle dýchá třeba Vysoké nad Jizerou nebo Lázně Jeseník – tam je prý dokonce nejlepší vzduch v Evropě pro ty, kdo trpí jako já, pokud říci to není nedovolená reklama. Velmi rád se také toulám po Praze, pokaždé si vyberu jinou tramvajovou trasu a věnuji tomu celý volný den. Pokud mi vybude.

Jak vnímáte Sociální demokracii dnes?

Formule sociální demokracie neoznačuje jen jednu stranu, ale určitý směr vývoje demokratických společností, všechny demokratické strany jsou dnes, alespoň v nějaké míře, sociálně demokratické ¬- včetně těch konzervativních. Myslím, že udržet tento sociálně demokratický směr vývoje v konfrontaci s neoliberálním sobeckým pohledem na společnost a s antipolitickým populismem je nejnaléhavější politický úkol v tomto desetiletí. Je někdy těžké vysvětlit, že sociálně-demokratický reformismus, který je vývojovou variací evropského liberalismus a k němuž se všichni hlásíme, neslibuje nějaké předem připravené řešení našich problémů. Společnost je dnes příliš složitá na to, aby jedna strana, jakkoli mocná a velká, mohla přinést řešení. Důvod proč nás volit je v tom, že chceme hájit takovou společnost, v níž všichni občané mají přístup k informacím, ke vzdělání, k veřejným statkům, nemají strach jeden z druhého, ani úzkost o přežití, takže je pravděpodobné, že nějaké řešení společně najdou. Pravice dnes ve svém privilegování „soukromého bohatství" na úkor veřejných statků ohrožuje právě podmínky, za nichž lidé sami objevují nejlepší řešení pro své problémy – dostupnost vzdělání, zdravotní péče, sociální spravedlnost a občanský aktivismus. Neslibovat řešení, ale hájit společnost, v níž lidé budou mít prostředky k tomu, nalézt společně řešení svých problémů, to je můj program.