Její projekt Baletního studia při Moravském divadle vstupuje na šestnácté sezony. Za tu dobu vychovalo stovky chlapců a děvčat, které se naučily nejen tanci a baletu, ale i lásce k umění a krásným věcem. Odchovanci Baletního studia jsou dnes žáky prestižních škol a ti nejstarší už získávají místo v předních evropských souborech. Jitka Weiermüllerová kromě práce ředitelky Baletního studia stíhá ještě vést komisi cestovního ruchu města Olomouce, organizovat zajímavé akce a přicházet s nápady na oživení centra města. Je také hrdou matkou čtyř dětí.

Baletní studio je dnes v oblasti umění značkou kvality. Jak se vám ji podařilo vybudovat?

Od samého začátku spolupracujeme s odborníky. Děti mají výbornou fyzickou přípravu, baletní průpravu pak dostávají od hvězd baletního souboru Moravského divadla Olomouc. Hned v prvním roce mají šanci objevit se na pódiu ve skutečných představeních. A dokonce hostují také v „dospělém“ baletu. To vše je receptem na jejich skvělý pohyb na pódiu. Na ten navazuje práce režiséra a choreografa Roberta Balogha, jednoho ze zakladatelů Baletního studia. Jeho originální představení jsou známá nejen u nás, ale v řadě evropských zemí.

Působení Baletního studia postupně přerostlo až v organizování mezinárodní soutěže Grand Prix Dance Olomouc. Ta každoročně hostí stovky dětí z domova i ze zahraničí. Na galavečeru předcházejícího soutěži už diváci mohli potkat například první pár baletu Národního divadla tvořený Nikolou Márovou a Michalem Štipou nebo legendu českého baletu Vlastimila Harapese.

Vy sama v Moravském divadle také působíte. Co je vaší prací?

Jsem projektovým manažerem, který zajišťuje zajímavé akce pro školky a školy a velmi často vyjíždí také za našimi seniory. Díky tomu se například ukázky z představení Tarzan, Odysseus, Broučci a Simba dostaly k mnohem většímu publiku. My vyjíždíme za nimi, ale dobře víme, že řada z nich později díky našemu setkání nachází cestu do Moravského divadla a z mnohých se stávají pravidelní diváci a doslova fanoušci řady představení.

Před čtyřmi lety jste stanula v čele komise cestovního ruchu města Olomouce. Co vás k tomu vedlo?

Kultura a cestovní ruch jsou spojené nádoby. Bez dobré kulturní nabídky k nám bude jezdit podstatně méně turistů než v případě, že jim budeme mít co nabídnout. Centrum města v uplynulých letech vyklidila řada obchodníků a lidé nemají tolik důvodů na naše krásná náměstí chodit. O to lepší musí být kulturní nabídka a služby pro turisty. Tady vidím velký prostor pro zlepšení.

A v čem jej především vidíte?

Na Horním a Dolním náměstí by měla být co největší nabídka zajímavých akcí od koncertů až po farmářské a řemeslné trhy. A město by mělo vycházet vstříc například majitelům cukráren a restaurací. Vidím velký prostor v uvolnění pravidel pro provoz předzahrádek. Olomouci by slušely i v zimě. Když mohou být vytápěné předzahrádky v samotném centru Prahy, není důvod, aby to nešlo v Olomouci. Město musí dosáhnout dohody s památkáři. Není možné, aby se z centra města postupně stal vylidněný skanzen, kam lidé nebudou mít důvod chodit.

Obyvatelé Olomouce vás často potkávají ve společnosti vašich dětí. Ještě se všechny drží pomyslné máminy sukně?

To vůbec ne, nejstarší dcera Jitka a syn Robin už se postavili na vlastní nohy a svůj svět má také dcera Tina. Nejvíc času trávím se Sofinkou, která mě udržuje v klasickém rodičovském kolečku „škola – domácí úkoly - kroužky – volný čas“. Naše rodina se navíc už brzy rozroste a já budu babičkou. Ale všechny čtyři děti mi zůstávají nablízku, dělají mi radost a udržují mě v dobré náladě.