Jako servisní technik Moravia Systems musí občas „z minuty na minutu“ hasit potíže v chemičkách, pivovarech, na zásobnících plynu a dokonce i ropných rafineriích prakticky po celém světě. Jeho job není pro chlapy, co rádi sedí v papučích u televize. „Když se u našeho partnera objeví závada, skáču třeba ve 4 ráno do auta směr Rumunsko nebo na letadlo do Číny, Egypta, Švédska či ruskou Sibiř,“ popisuje akční práci jeden z nejschopnějších firemních techniků, který vlastní sbírku špičkových certifikátů z prestižních školicích center V Evropě i USA. Jenže zatímco průměrný Čech si do letadla bere plavky na dovolenou, on má s sebou kufr plný šroubováků a sady speciálních klíčů. Do exotických destinací totiž lítá řešit záhady s pojistnými či uzavíracími ventily nebo dohlížet na jejich spuštění. Zákazníci v zahraničí na jeho zlaté české ručičky nedají dopustit. Každá zbytečná odstávka kvůli nefunkčním armaturám je totiž může stát i miliony korun denně.

Co musí umět dobrý servisní technik? Musí být hodně multifunkční?

Ano, já jsem prošel firmou od A do Z. Umím nakreslit i přečíst výkresy, nebojím se rychle rozhodovat. Někdy člověk potřebuje hodně improvizovat, třeba na rafineriích, které se teprve staví, takže tam není potřebná technika ani nářadí. Ale český člověk si vždycky poradí, i když některé armatury jsou větší než dospělý chlap. Musíte rychle provést diagnostiku, zjistit, co se děje, zařízení se musí odstavit od provozních tlaků a teplot a zastavit ho. Nedá se to udělat někdy ze dne na den, ale vy to musíte vyřešit rychle v určeném čase. Někdy musíte riskovat a vzít si svá rozhodnutí na zodpovědnost.

Musí být servisáci kompletně sehraní, když jde o čas a zákazníkům o peníze?

Jistě, to je něco jako mechanici v kokpitu na F1 (smích). Všechno musí klapnout rychle a na jedničku, od nás se očekává, že se vrátíme vždycky vítězně.

 

Jaké věci denně řešíte, co mají vaši servisní technici na starosti v tuzemsku?

Děláme plánované zkoušky komplexů při spouštění, servisujeme armatury při plánovaných odstávkách zařízení a taky řešíme nenadálé situace. Hlídáme třeba pro MND 2 podzemní zásobníky plynu u Uhřic a Dambořic, kde je několik stovek uzavíracích i pojistných ventilů. Pravidelně je promazáváme, kontrolujeme, revidujeme a řešíme havarijní opravy. Servisní tým má taky na starosti revizi a údržbu armatur v Čepro, které přepravuje a skladuje ropné produkty, a to v koncových skladech i v šachtách dálkovodů. V republice je 22 tras, jednotlivé úseky jsou uzavřené kulovým kohoutem. My kontrolujeme, zda pohon funguje, zda jsou těsné. Máme na starosti teplárnu Olomouc či Dětmarovice i dopravu pohonných hmot pro rafinerie, jako je Slovnaft, pracujeme i pro Unipetrol. Servisujeme jadernou elektrárnu Temelín či elektrárnu Ledvice. A velký segment jsou i čistírny odpadních vod. 

Kolik lidí v republice má všechny ty specializované certifikáty, které potřebujete Vy?

V Moravia Systems, kde máme ve Vracově velmi sofistikovanou pobočku Měření a regulace, je nás 5 a jsme svého druhu jediní v celé republice. Já sám mám těch certifikátů asi 15. Z Francie, italské Neapole, Velké Británie, kde jsou školicí střediska těch nejrenomovanějších společností, které Moravia Systems servisuje.  A dokonce i z USA, naše firma totiž patří mezi nejlepší zástupce General Electric v Evropě. Jsme uznaní jako certifikovaná firma pro opravu a servis pojistných a regulačních ventilů těch nejšpičkovějších firem v oboru.

Většinou servisujete nebo opravujete ventily v chemičkách, u producentů nafty či v potravinářských závodech po Česku či na Slovensku. Kolik času trávíte po světě?

Průměrně 2 až 3 měsíce v roce. Někdy máme třeba i 2 takové výjezdy do zahraničí za měsíc. Pátky, svátky, jak to vyjde, musíte jet. Třeba z Rumunska jsme se vraceli domů 22. prosince, to jsme se fakt báli, že tam budeme na Štědrý den.

Stává se, že jeden týden jste na Sibiři a pak vás šéf rychle převelí někam na opačný konec světa? Třeba do Iránu nebo Egypta?

I to se občas stane. Kdysi jsme během 14 ti dnů dělali Rijeku v Chorvatsku a chvilku na to jsem musel odletět do Švédska. Bylo to v červnu, ale i tak tam bylo docela chladno, takže hodně prudký přechod z tepla do zimy. Ale já jsem dobrodružná povaha, mně to nevadí.

Češi mají kutilství v sobě. Chodí za vámi o rady třeba zahraniční kolegové?

Chodí a nás to těší, třeba nedávno přiběhli Angličané. Oni mají na vše manuály, ale jak v nich chybí jeden šroubek, už jdou za námi, že si neví rady.

Máte díky práci nějaký zážitek, kterým pokaždé spolehlivě pobavíte společnost?

Zážitků je spousta, jednou jsem odletěl na pobřeží Sýrie, kde jsem měl za úkol překonfigurovat 14 regulačních ventilů na ropné rafinerii. Její vedoucí přišel a řekl, ať okamžitě zruším zpáteční letenku, že to za týden nemůžu stihnout, ani kdybych se rozkrájel. Když jsme mu pak vše ještě dřív předávali, třásl mi udiveně rukou a nabízel, že si můžu dovézt všechny své manželky, že mě okamžitě zaměstná!

Co Vás čeká v nejbližší době za projekt?

Teď máme naplánované Srbsko a Albánii, kde se staví ropné rafinerie. Často se stává, že majitelé chtějí, abychom byli u spuštění provozu a mohli chod armatur překontrolovat na místě.

To vypadá, že jste si našel práci snů?

Nevím, jestli jsem si já našel tu práci nebo ona mě. Stál jsem u zrodu firmy, mám tu práci opravdu rád. Ono to ale není tak, že bychom zahraniční cesty měli jako dovolenou. Večer si třeba jdeme zaplavat, ale většinou hned na hotel. My jsme tam vždy od toho, abychom co nejrychleji uvedli ventily zase do provozu.

Každá zbytečná odstávka jakéhokoli zařízení stojí obrovské peníze?

Přesně tak. Třeba minulý týden jsme byli v pivovaru, kde jsme opravovali regulační armaturu. Zdrželi jsme se na D1 a majitel nám už nervózně stepoval za zády, že linku potřebuje nutně spustit. Mě v cizině hodně omezuje jazyková bariéra, takže se nemůžu spřátelit s lidmi. Dokážu se ubytovat, najít letadlo, hotel, ale ta běžná komunikace mi chybí. Pro mě to ale i tak práce snů je. Já bych neměnil ani za nic…

Co Vás na tom baví ze všeho nejvíc?

Všechno. Je to akční, zajímavá práce. Nevíme dne ani hodiny, kdy někam poletíme. A pak ten adrenalin, když se to povede…