Je věcí pohledu každého člověka nebo firmy, zda postup daného úředníka nebo úřadu byl tzv. po právu, tedy zákonný, nebo ne. Při konfrontaci s úřadem obvykle věc končí na, opět, stole jiného úředníka u nadřízeného úřadu. Většina lidí nebo firem se však již po rozhodnutí odvolacího úřadu (které je v jejich neprospěch) neobrací na soudy, aby přezkoumávaly postup úředníků a úřadů, a to ať již z důvodu, že svou věc potřebují vyřešit časově efektivně (protože jsou si vědomi, že délka rozhodovací činnosti soudů je v řádech obvykle mnoha let, a oni chtějí např. stavět nebo převádět nemovitost, a nemohou si dovolit čekat na soudní rozhodnutí tři čtyři roky) nebo nechtějí nebo nemohou (např. z ekonomických důvodů) využít služeb advokáta, který by jejich správní žalobu na konkrétní úřad podal nebo prostě nemají sílu přetlačovat se se státem a jeho úřady a úředníky, a jednoduše chtějí obyčejně žít nebo podnikat. Potud tedy může konkrétní úředník, který negativně ovlivnil Váš život, klidně spát.

Jen omezený počet lidí nebo firem se na soudy přece jen obrací s žalobami v tzv. správním soudnictví. Tyto soudy (jedná se o krajské soudy) provádějí tzv. plnohodnotný přezkum konkrétního žalobou napadeného správního rozhodnutí. Jejich postup je v zásadě takový, že na základě podané žaloby k soudnímu spisu připojí celý spis úřadu, které věc občana nebo firmy řešil, a posoudí, zda úřad postupoval v souladu se zákonem, či nikoliv. Pokud krajský soud žalobě po zhruba dvou letech vyhoví, pak rozsudkem úředníkovo nezákonné rozhodnutí zruší a uloží danému úřadu, aby ve věci rozhodnul znova, a to podle právního názoru, který sám soud v rozsudku specifikoval. I v tomto případě ale může konkrétní úředník, který nezákonné rozhodnutí vydal, a i ten, který na úrovni odvolacího orgánu jeho nezákonné rozhodnutí posvětil, klidně spát, protože úřady mohou proti soudnímu rozhodnutí podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a u krajských soudů poražené úřady tuto právní možnost až na výjimky využívají a kasační stížnosti podávají.

Nejvyšší správní soud pak v takovém případě posuzuje, zda krajský soud rozhodl správně nebo nikoliv, a pokud vyhodnotí, že krajský soud vydal rozhodnutí zákonné, tak kasační stížnost úřadu obvykle do jednoho roku od podání kasační stížnosti jako nedůvodnou zamítne. Pro občana nebo firmu to znamená, že po třech letech peripetií před soudy přece jen nad úřadem zvítězili, kdy bylo bez dalšího prokázáno, že konkrétní úřad a jeho rozhodující úředník postupoval nezákonně. Co na to onen úředník? Stále může klidně spát, protože pokud je ve správním soudnictví již konečně postaveno na jisto, že úřad postupoval nezákonně, tak daný úřad pro unaveného občana nebo firmu vydá rozhodnutí nové, které obvykle respektuje právní názory soudů (slovo „obvykle“ jsem použil proto, že tvořivost našich úřadů je bezbřehá a stává se, že úředníci, přestože jsou vázáni právním názorem soudů, vymyslí „svůj“ nový právní názor, kterým odůvodní své nové a opět nezákonné rozhodnutí, a rozsudky soudů tak nerespektují).

Výsledek tedy je, že držíte v ruce zhruba po třech čtyřech letech nové rozhodnutí úřadu, které je již zákonné a bylo Vám vyhověno. Nyní nastává ta zajímavější část příběhu jak pro občana nebo firmu, tak pro úředníka, který kdysi nezákonné rozhodnutí, které ovlivnilo Váš život, vydal. Zajímavost příběhu tkví v tom, že se začnete ptát, co se škodou, která Vám případě byla nezákonným rozhodnutím stále ještě klidně spícího úředníka způsobena. Postup je v tomto případě opět upraven zákonem a velí požádat konkrétnímu úředníku a jeho úřadu nadřízené ministerstvo, aby Vám škodu nahradilo. Ministerstvo má na své rozhodnutí lhůtu půl roku, a pokud v této lhůtě škodu nenahradí, musí poškozený občan nebo firma podat na stát, tedy Českou republiku, žalobu a škody se domáhat soudně. A občan nebo firma je tedy opět u soudu, tentokrát s požadavkem na náhradu škody, kterou kdysi dávno jeden konkrétní úředník způsobil. Pokud bude škoda jednoznačná, tak je předpoklad, že na státu poškozený občan nebo firma svou škodu vysoudí v lepším případě do dvou tří let.

Od nezákonného rozhodnutí úředníka tedy uplynulo zhruba sedm osm let, Vy máte v ruce dokonce pravomocný rozsudek o tom, že Vám musí stát na náhradě škody zaplatit konkrétní finanční prostředky a Vaše v době úředníkova nezákonného rozhodnutí počaté dítě chodí již do druhé třídy základní školy. A co na to vše náš úředník nyní? Nic! Stále klidně spí, protože škodu (která může mnohdy dosahovat řádů desítek milionů korun), kterou Vám on kdysi velmi dávno způsobil svým nezákonným rozhodnutím a kterou Vám stát již konečně zaplatil, on státu musí uhradit pouze do výše 4,5násobku svého platu. I 4,5násobek úředníkova platu je pro běžného člověka citelný zásah do osobního rozpočtu, ale náš úředník stále klidně spí a nebojí se ani o onen 4,5násobek svého platu, protože stát má pouze možnost, nikoliv však již povinnost škodu, kterou Vám za úředníka zaplatil, na tomto úředníkovi vymáhat. A tak stát, tedy opět jiný úředník, takovouto škodu na našem úředníkovi nevymáhá.

A co dělá za této situace náš úředník? Nejenže klidné spí a nic nemusí státu zaplatit, ale je stále úředníkem na úřadě, kde kdysi vydal nezákonné rozhodnutí, kvůli němuž jste se museli sedm let soudit, dokonce na tomto úřadě za ty roky povýšil a stále dokola vydává řady nezákonných rozhodnutí, za které nenese de facto žádnou odpovědnost.

Výše popsaná praxe není ojedinělá a už vůbec není správná. Můžeme se pouze ptát, co s ní a co s těmi stále klidně spícími úředníky…

 

Alfréd Šrámek

Autor je advokátem Advokátní kanceláře PONCZA l ŠRÁMEK a právním zástupcem mediálně známé společnosti FAU s.r.o., na kterou „zaklekla“ finanční a celní správa.