Jaké jsou Vaše hlavní priority?
Podpora rodin, dětí a seniorů, školství, dobrý obraz ČR v zahraničí, bezpečnost občanů a samozřejmě Šumpersko a Jesenicko jako region po všech stránkách.

Co jste za posledních šest let v senátu v Praze pro region získal? Co se podařilo a co naopak nepodařilo?
Senátor je v první řadě zákonodárce a zároveň také zastánce regionu. Obě pozice jsem se snažil zodpovědně plnit. Slíbil jsem hlasovat pro dobré zákony a to jsem dle svého nejlepšího svědomí činil. A zodpovědně jsem se snažil i o obhajobu regionu. Mojí úplně první aktivitou byla podpora českého lázeňství, protože máme v regionu několik takových zařízení a myslím, že se to celkem povedlo, lázně prosperují. Shodou okolností byla jednou z mých posledních aktivit snaha o zařazení Jesenicka mezi regiony hodné zvláštní zřetele. Zatímco jsou v seznamu strukturálně postižených regionů  zařazeny kraje Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský, Jesenicko tam není. A dle mého názoru si pozornost bezpochyby zaslouží.

Představa, že senátor přiváží do regionu stadiony, aquaparky, hokejové haly a podobné věci je trochu zcestná. Podle mého názory by tyto stavby (a celý regionální rozvoj) měly být podporovány systémově a spravedlivě rozdělovány po celé ČR na základě odborného posouzení, bez ohledu na to, kdo je právě senátorem a kdo je právě ve vládě. O co se ale celou svoji kariéru (i ve funkci starosty) snažím, je kvalitní dopravní napojení regionu, které se celkem daří. Díky spolupráci a korektnímu jednání s ŘSD a ministerstvem dopravy bude za tři roky Šumperk i Jeseník zase blíže Olomouci. Bude vybudován obchvat Bludova. V této aktivitě bych chtěl na Šumpersku i Jesenicku pokračovat i nadále.

Budete usilovat o starostenskou funkci v Šumperku i v další období?
Již ve chvíli, kdy jsem se rozhodl obhajovat pozici senátora, jsem jasně sdělil, že nebudu vykonávat obě funkce. Pokud tedy budu senátorem, nebudu kandidovat na pozici starosty.

Má dnes vůbec senát nějaký smysl? Nestačí nám poslanecká sněmovna?
Myslím, že nejlepší odpovědí by bylo podívat se na průběh schůzí Senátu a Poslanecké sněmovny, porovnat úroveň jednání a také mezilidských vztahů. V Senátu zasedají osobnosti, které si musí svoji volbu vybojovat vlastním nasazením. Nestačí to, že je zařadí politická strana do čela volebního seznamu. Myslím, že při posledním průzkumu veřejného mínění se dostala důvěra k Senátu dokonce nad Poslaneckou sněmovnu. Možná také proto, že se Senát, zvláště v posledních letech, staví na obranu ústavnosti, svobody a demokracie a plní tak dokonale roli pojistky právě pro tyto případy.

Aktuální mediální téma je migrace. Jaký k ní máte postoj?
Česká republika je suverénní stát a má dostatečný zákonný rámec na to, aby suverénně rozhodla o tom, koho do země přijme a koho ne.  Případné získání českého občanství je pak velmi náročný proces. Z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že není třeba se čímkoliv strašit a že jsme na případný příchod cizinců do ČR legislativně vybaveni. 

Pokud se týká velkých přistěhovaleckých vln z oblasti Afriky a Asie v posledních letech, myslím si, že Evropa nemůže vyřešit všechnu bídu zbytku světa a její kapacita je limitovaná. A je správný názor, že máme pomáhat v těch zemích, ze kterých lidé odcházejí. Jen škoda, že si to celý vyspělý svět neuvědomil dřív. Pokud se týká první pomoci při ohrožení života lidí, cítím jako člověk a alespoň dočasnou pomoc je třeba lidem a zvláště dětem, poskytnout. Nikdy bych nenechal zmrznout na zahradě souseda s rodinou, kterému v zimě vyhoří dům a venku je minus 20. Byť by to byl kdokoliv.

Původním povoláním jste učitel. Jak vnímáte současný stav vzdělávání v ČR?
Pracuji ve školství 37 let. Nejdříve jako učitel, pak zástupce ředitele, do roku 1999 jako ředitel velké základní školy a nadále dvacátý rok jako externí učitel. V první řadě bych chtěl jasně říci, že nesouhlasím s názorem, že děti jsou horší, než byly dříve. Jsou jiné a je třeba tomu přizpůsobit přístup. Dívám se na děti jako na partnery, vidím v nich jejich budoucnost. To oni mají vést naši společnost k lepšímu, být nejen odborníky v tom, co vystudují, ale mají také být zodpovědnými občany. A jednou být ve všem lepší, než jsme my.

Největším problémem českého školství je časté střídání ministrů a s nimi střídání náhledů na budoucnost  školství. Chybí mi jasná koncepce schválená v širokém souladu politických subjektů, podle které by se ředitelé a učitelé mohli řídit. Zatím je to spíše „od zdi ke zdi“ a vedení škol i učitelé mají můj obdiv, protože i v této situaci dokážeme udržet úroveň českého školství dosti vysoko. Důležitým problémem je samozřejmě také ohodnocení učitelů, které je v poměru k průměrné mzdě jedno z nejhorších v Evropě.

Předvolební kampaně stojí spoustu peněz. Všechny ty bilboardy, předvolební guláše, koblihy, apod. Kolik stojí Vaše kampaň?
Ve srovnání s mnoha kandidáty je moje kampaň skromná. Odmítám shlížet na lidi z bilboardů a slibovat nesplnitelné. A už úplně odmítám platit miliony za to, že budu někde 14 dní plápolat ve větru a dešti. Samozřejmě, že nějaké plakáty a základní informace musíme rozeslat, ale je to jakési informační minimum. Na celou kampaň máme 700 tisíc a všechny výdaje si můžete přečíst na transparentním účtu.

Co byste na závěr vzkázal voličům?
Přijďte k volbám 5. a 6. října a případně i o týden později, má to smysl.

www.zdenekbroz.cz