Jiří Vyhnal – primář anesteziologicko-resuscitačního odděleníZdroj: Nemocnice Kyjov/archivJiří Vyhnal – primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení

Chod Nemocnice Kyjov se během nouzového stavu výrazně změnil. Museli jsme se připravit na nejhorší možné scénáře – například na to, co se dělo v Itálii. Bylo třeba zajistit dostatek lůžek pro případné nakažené, restrukturalizovat a posílit hlavně lůžka intenzivní péče. Současně jsme ale museli zachovat i standardní péči pro akutní případy. Pro personál nemocnice to byla obrovská výzva. Během krátké doby došlo ke stěhování několika oddělení, k přesunům techniky. Vznikla tzv. triážní centra, která bránila nekontrolovanému vstupu nákazy do nemocnice. Tato “síta” bylo nutné personálně obsadit lékaři a sestrami, zdravotníci přitom byli potřební i jinde. Nebojím se připodobnit to k situaci, kdy během několika málo dnů musí továrna na okna začít na jiném místě vyrábět motory do auta. Personál nemocnice tuto výzvu zvládl na jedničku. Na další obdobné situace jsme teď navíc lépe připraveni. A to je moc důležité – nevíme totiž, jak se bude šíření viru vyvíjet, zda nás čeká tzv. druhá vlna, případně jak se budeme promořovat.

Nejhorší pro mě byla nejistota, zda bude k dispozici dostatek ochranných pomůcek. Na začátku pandemie měla i obyčejná rouška cenu zlata. Denně jsme s určitou úzkostí přepočítávali stav našich zásob. Každý se snažil, jak mohl. Naše sestřičky sehnaly po známosti štíty, které se používají k ochraně očí při práci s motorovou pilou. Já jsem pro změnu vykoupil ochranné brýle v okolních hobby marketech. Každý z nás, od ředitele po pracovníky na nejnižších pozicích nemocnice, přicházel s nápady, jak ochranné pomůcky získat. Situace se výrazně zlepšila po zajištění dodávek ze zahraničí, ale taky díky nezištné pomoci firem a soukromých dárců z širšího okolí. Obrovský dík patří švadlenkám a šičům, kteří nás zásobovali látkovými rouškami.

Na našem ARO oddělení máme nadále připraveny prostory pro péči o COVID pozitivní pacienty. Náš personál je zvyklý na závažné infekční nemoci. Péče o kriticky nemocné patří v mnoha ohledech mezi nejnáročnější. I proto má dnes, v době nedostatku zdravotníků, plně erudovaná sestra nebo lékař ARO oddělení cenu zlata.
Bariérou, na kterou jsme během pandemie naráželi, je technický stav našeho pracoviště. Máme sice špičkovou techniku, ale zázemí je zastaralé a nevyhovující. Věřím, že plánovaná rekonstrukce ARO kyjovské nemocnice zůstane pro našeho zřizovatele i nadále prioritou a podaří se najít potřebné peníze. 

Veronika Raštáková - vrchní sestra infekčního odděleníZdroj: Nemocnice Kyjov/archivVeronika Raštáková - vrchní sestra infekčního oddělení

Svou práci mám ráda a nedovedu si představit, že bych v životě dělala něco jiného. Týdny strávené v nouzovém stavu mi přinesly spoustu nových zkušeností. Mám navíc pocit, že jsem teď odolnější. Změnil se i můj pohled na společnost. Překvapilo mě, jak velká solidarita se v některých lidech skrývá, jak jsou někteří, na úkor svého pohodlí, ochotni pomoci jiným. Do nemocnice doputovaly desítky darů všeho druhu, ochranné pomůcky převažovaly. Všechny nás těšilo vědomí, že na nás za branami nemocnice někdo myslí. Zároveň jsem ale poznala i to, jak chování některých jedinců dokáže negativně ovlivnit strach - třeba z toho, že onemocnění zavlečete domů ke svým nejbližším. Jakmile se triáž našeho oddělení rozjela na plný výkon, na podobné obavy už nezbýval čas ani prostor. Měli jsme spoustu práce. Snažili jsme se poskytnout co nejlepší péči a současně zakrýt pocity únavy tak, aby je klienti nepoznali.

U hospitalizovaných pacientů, kteří vykazovali příznaky možného onemocnění, sestřičky z infekčního oddělení a ambulance prováděly výtěry na COVID-19 - na našem, ale i jiných pracovištích. Testovací sady jsme dlouho k dispozici neměli. Vzorky jsme proto museli posílat do laboratoře v Brně a na výsledky čekali třeba i celý den. Úlevou proto bylo, když jsme počátkem května mohli COVID vyšetřovat přímo v naší mikrobiologické laboratoři.

Bohumila Dvořáková - ambulantní sestra plicního odděleníZdroj: Nemocnice Kyjov/archivBohumila Dvořáková - ambulantní sestra plicního oddělení

Plicní oddělení v uplynulých týdnech pracovalo takřka ve standardním režimu. Díky výpomoci sester z jiných pracovišť, která se po dobu nouzového stavu uzavřela, bylo možné personál rozdělit na dva týmy, jež se střídaly. Bylo to bezpečnostní opatření – v případě prokázání nákazy u některého z kolegů by druhý tým mohl nadále pracovat a nehrozilo by tak vyřazení celého oddělení.

S kolegyněmi jsme zajišťovaly chod ambulance. Její provoz se omezil na akutní stavy. Nadále se prováděla například bronchoskopická vyšetření či hrudní punkce, nově jsme realizovali stěry na COVID. Do toho nám neustále zvonil telefon - velkou část našich klientů jsme totiž odbavovali na dálku – zajišťovali jsme jim recepty, případně jsme je přeobjednávali na pozdější termín. Osobně jsem navíc byla součástí výjezdního odběrového vozu - zajížděl za pacienty, kteří vykazovali příznaky onemocnění a nebylo proto vhodné, aby opouštěli své domovy.

Práce na plicním oddělení člověka zocelí. Velká část našich pacientů mívá příznaky infekčního, respiračního onemocnění a je nutné dodržovat hygienická opatření a používat ochranné pomůcky takřka neustále. Výjimečné u nás nejsou ani případy, kdy pečujeme o nemocné s aktivní tuberkulózou, na kterou ročně celosvětově umírá bezmála milion a půl lidí. I tak nemalá část z nás pociťovala během uplynulých týdnů určité obavy, především na počátku epidemie. Informace o šíření koronaviru, počtech nemocných a obětí se na nás hrnuly ze všech stran. V psychicky náročných dnech nás ale povzbuzovala silná podpora ze strany veřejnosti. Nejprve jsme si roušky narychlo šily samy, později za námi přicházeli dárci, kteří k ústenkám přidávali taky respirátory, štíty i ochranné oděvy. Moc za tu podporu děkujeme.