Víte, že jste tak trochu učebnicový příklad, jak uspět ve své profesi a obstát v silné konkurenci?

Opravdu? Nevím, jak se dá vlastně změřit úspěch, ale jsem rád lékařem, to je pravda. Už na mém prvním působišti v nemocnici na Fifejdách se mi hodně líbilo, protože tam je spousta skvělých a pracovitých lidí. Mnozí z nich patří k těm, kteří mě naučili to, co dnes já zase předávám mladým lékařům. Dlouhou dobu, nějakých 20 let jsem jezdil také jako lékař na záchranné službě. Teprve na záchrance jsem Ostravu poznal dokonale. Těch lidských osudů, způsobů života lidí – od nejbohatších až po úplné lidské dno! To dá člověku rozhled – a taky naučí pokoře. Uvědomil jsem si, že život má mnoho tváří a ne každý má to štěstí a daří se mu dobře.

Rozhodování odejít do Vítkovické nemocnice nebylo tedy snadné?

Ne, ale byla to výzva. Vést ARO je náročná, ale neuvěřitelně zajímavá práce. Dnes už více než jako anesteziolog mě najdete na resuscitačním oddělení. To je taková jednotka intenzivní péče pro ty nejtěžší pacienty. Mnohdy je to svým způsobem jedna velká detektivka, souboj člověka – lékaře s přírodou a realitou, často krutou a nelítostnou. Pokaždé mám ale obrovskou radost, když se pacientův stav začne zlepšovat. Mít možnost pomoci je krásný pocit, který pohladí po duši a vždycky vás znovu a znovu ubezpečí v tom, že vše, co děláte, má smysl.

Evidentně vás práce baví jako málokoho, co vás přimělo jít do komunální politiky?

Všichni mi to vymlouvali, ale já jsem si nedal říct. Vždy jsem byl přesvědčený, že když je někde nějaký problém, tak je třeba ho vyřešit. Společně s dalšími lidmi, se kterými jsme v roce 2010 dali dohromady hnutí Ostravak, jsme si řekli: to a to se nám nelíbí, proto je to třeba změnit.

Zní to jednoduše, ale realita bývá přece jen jiná.

Samozřejmě, jenže takovýto přístup je mi blízký. V medicíně je to taky tak – když je někdo nemocný, tak se musí vyléčit. Nejsem prostě člověk, který se problémům vyhýbá. V Ostravaku jsem našel spoustu slušných lidí, které jsem předtím vůbec neznal a kteří to vidí stejně. Mám z toho radost. A nejen z toho, myslím, že naše úsilí není zbytečné. Podařilo se nám změnit a zlepšit spoustu věcí, ani korupce a úplatky u nás nemají šanci. Vždyť Ostrava je město, ve kterém bydlíme!

Víte, že pro některé bylo vaše jméno na kandidátní listině do Senátu překvapení, právě s ohledem na váš patriotismus a silnou vazbu na město Ostravu?

Mne překvapilo, kolik lidí chtělo, abych kandidoval právě já. Tak jsem si řekl: nic naplat, když člověk může pomoci i za hranicemi svého města, tak by měl. Beru to jako službu.

Mezi lidmi panuje názor, že politika je špinavá věc.

Jistě, ale dům, zemi, v nichž žijeme, musí přece někdo řídit, ať se nám to líbí nebo ne. Je v našem zájmu, aby to byli slušní a schopní lidé. Správně vybrat svého zastupitele či senátora, to je důležitý úkol každého občana.

A pak ho sledovat, jestli se nezpronevěřil svým voličům, jestli plní své sliby?

Přesně tak. Nikdy bych neměl potřebu se politicky angažovat, kdybych měl pocit, že všechno správně funguje. Ale ono to nefunguje, neboli mohlo by to fungovat mnohem lépe. Už jsem to řekl, když mi něco vadí, tak se to snažím změnit. Chodím denně do práce a vidím, jak se žije tam „dole", setkávám se s lidmi, kteří jezdí v drahých autech, bydlí v honosných vilách, ale i s těmi, kteří čekají na důchod nebo svou minimální měsíční mzdu. Naše hnutí je ostravské hnutí, není to žádný projekt či zájem z Prahy. Za těch šest let v komunální politice jsme už měli možnost lidem ukázat, že opravdu umíme věci napravovat a měnit. Naše rozhodování je čitelné a dostupné na webech jednotlivých radnic. O to jsme se zasadili. Ale abychom mohli Ostravanům a samotné Ostravě pomoci ještě více, potřebujeme, aby byl náš hlas slyšet intenzivněji i v Praze. Před čtyřmi lety byl za naše hnutí do Senátu zvolen Polda Sulovský. Udělal pro Ostravu hodně. Za našeho senátora se nikdo nemusí stydět.

Dobře, a co byste rád změnil vy osobně?

Jsem přesvědčen, že je třeba udržet v Ostravě mladé lidi, nabídnout jim nové příležitosti, zejména pak perspektivní zaměstnání. Myslím, že mladí opět začínají našemu městu věřit, zůstávají a vracejí se. V poslední době se poněkud vytratil význam rodiny, motivace rodit děti v Česku je nízká. Přitom by stačilo zavést daleko výraznější daňové úlevy, než mají mladí dnes. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale děti jsou budoucnost této země, hlavně v současné složité době, a musí mít absolutní prioritu. Zdůrazňuji, že se jedná o úlevy na daních nikoli o sociální dávky. Ty bych naopak snížil u lidí, kteří zjevně nemají o práci zájem a jen parazitují na sociálním systému. Za nezbytné považuji také výrazné posílení bezpečnosti, a to organizačně a finančně na všech úrovních.

Dokážete tedy vašimi kroky i projevem zaujmout lépe než ostatní kandidáti?

Udělám pro to vše. Nechci být nudný, ani se opakovat. Podceňovat lidi je vždy hrubá chyba. Nedávno se mě kolega v nemocnici ptal, jak a jestli se dá zkulturnit stávající nekulturní česká politika. Pěkná otázka k zamyšlení…

A co jste mu odpověděl?

Politiku mohou zkulturnit jen kulturní politici a ti musí být zvoleni lidmi. Odpovědný politik nevyvolává v lidech strach a emoce, ale snaží se konat tak, aby je nemuseli mít. Odpovědnému politikovi jde o pomoc, nikoli o moc.