Relikty picích aktivit, jako jsou plechovky od nápojů, lahve, a především nápojové plastové kelímky, zamořují národní park. Kelímky jsou o to zákeřnější, že na ně nelze tak zcela vztáhnout imperativ CO SI DO HOR PŘINESETE, TO SI TAKY ODNESETE! Turisté si je většinou odnášejí od občerstvovacích kiosků v blízkosti bud, lanovek apod., tedy prakticky v horách. Krakonoš, pracovníci Správy KRNAP i vyznavači sběračství proto vítají legislativní opatření zakazující výrobu nevratného nádobí.

Zákeřné tetrapakoše zase sériově vraždí estetické vjemy návštěvníků národního parku. Dokonale. A přestanou až za sto let. Pokud je dřív neseberete budou dále i s konzervicemi ohrožovat KRNAP. Předejděme zakonzervování Krkonoš.

Kelímeček dopitý (Craterium exsiccatus plastus)

Čeleď: odpadkoušovití

Původ: původně vnější pevná kostra tekutých organismů mnoha typů, po dehydrataci tělní tekutiny mutace/fylogeneze v samostatný druh

Výskyt: okolí kiosků a jiných exteriérových napáječek, odpočívadla u turistických tras a komunikací obecně

Dožívá se: 70 let

Popis:

Většinová populace kelímečků se jeví křehce a zranitelně. Je to dáno jejich minimální hmotností a malou odolností vůči tlaku. Převažující zbarvení: bílé, průhledné. Vzrůst je přímo závislý na druhu původní tekutiny, kterou kelímek ještě jako nedopitý chránil. Od miniaturních jedinců (tzv. panáky) až po cca 20 cm vysoké (půllitry). Vzrostlejší exempláře jsou velmi vzácné. Rozmnožují se výhradně odhozem. Krátce po zrození lze ještě ohledáním identifikovat druh původních vnitřností.

Hospodářský význam:

Pozitivní nebyl zaznamenán. Jde o esteticky škodlivý druh s rizikem produkce toxických látek.

Perspektiva druhu:

Vzhledem k ekologické škodlivosti naštěstí mizivá. Globálně pozorujeme snahy o hromadné vyhlazení.

Doporučení ke sběru/odchytu:

Odnosu jsou schopni všichni sběrači bez rozdílu věku, pohlaví a původu. Kelímeček není při kontaktu nebezpečný, navíc je snadno stohovatelný.

Tetrapakoš hranatec (Tetra cucullus angulate)

Čeleď: odpadkoušovití

Původ: obdobný jako u řady dalších odpadkoušů, původně vnější pevná kostra tekutých organismů mnoha typů, po dehydrataci tělní tekutiny mutace/fylogeneze v samostatný druh

Výskyt: menší exempláře v okolí kiosků, odpočívadel u stezek a komunikací obecně, výskyt větších je vzácnější

Dožívá se: 100 let

Popis:

Vyznačuje se variabilitou tělesné stavby, vzrůstu i zbarvení. Klíčovým rozpoznávacím znakem je hranatost. (Zaoblené druhy byly sice pozorovány, ale vzácněji.) Někteří jedinci jsou obdařeni opětovně uzavíratelným ústním otvorem, jiní pouze vyřízlým. Až 70 % tkání tetrapakoše tvoří papír, a to velmi kvalitní. Identifikaci prenatálních vnitřností většinou provádíme ohledáním kožního potisku. Rozmnožování probíhá výhradně odhozem.

Hospodářský význam:

Vzhledem k převažující papírové tkáni jsou tetrapakoši ideálními kandidáty na recyklaci.

Perspektiva druhu:

Příznivá, je pravděpodobné, že zanikne. Díky recyklačnímu potenciálu a rozmnožení sběrných kontejnerů výhradně na tetrapakoše bude jeho neužitečnému povalování v přírodě záhy konec.

Doporučení ke sběru/odchytu:

Vděčný a nenamáhavý druh odpadkouše, který mohou sbírat všichni odpovědní turisté bez rozdílu věku, pohlaví a kondice.

Hrozí zakonzervování Krkonoš

Atlas odpadkoušů na pokračování

Nejpopulárnější národní park je zakonzervováním ohrožen ve dvou smyslech slova. Za prvé jde o ultimátum, které dal v červenci národu českému sám velký Krakonoš, že Krkonoše kvůli odpadkoušům zavře, tj. neprodyšně zakonzervuje. Za druhé o prázdné odhozené konzervy(odpadkouše) jako takové. Zakonzervovaly už hory od úpatí po vrcholy… Byť nejde o druh, který by se rozmnožoval raketovou rychlostí, pro svou nebezpečnost a agresivitu má v atlasu na pokračování své místo.

Konzervice ostrá (Conserva acris)

Čeleď: odpadkoušovití

Původ: tradiční druh odpadkouše, vyšší vývojové stadium užitečné konzervy plné (neodpadkouš)

Výskyt: rozmanitý, častější v okolí tábořišť a turistických stezek

Dožívá se: 15–50 let

Popis:

Většinová populace má válcovité tělo (∅ 5–15 cm). Druhy s mořskými geny mohou mít elipsoidní vzhled, případně kvádrový se zaoblenými rohy. Gigantičtí jedinci se v naší přírodě naštěstí prakticky nevyskytují. Zbarvení je rozmanité. Papírový epidermis však tradiční konzervice záhy po zrození svlékají. Barevně lakovaná pokožka novodobějších zmizí až s rezovou dermatitidou – stařeckou chorobou všech konzervic bez rozdílu etnika. Dalším univerzálním druhovým znakem je ostrost. Ať už většími či menšími řezáky jsou konzervice schopny způsobit zvířatům i lidem poranění měkkých tkání.

Hospodářský význam:

U juniorních konzervic slabě recyklační, u seniorních žádný. Škodlivý druh.

Perspektiva druhu:

Vymírající druh, který už se rozmnožuje spíše sporadicky. Vzhledem k jeho řezné agresivitě je však odchyt i sebemenšího jedince velkým krokem k ochraně fauny i druhu Homo sapiens.

Doporučení ke sběru/odchytu:

Pozor na zuby řezáky. Při pokousání hrozí otrava krve, tetanus, vykrvácení, nutnost návštěvy lékaře apod.

V našem atlasu jsme už představili tyto druhy:

petlahvoň odhozenec, vlhčenec ubrouskový, obalík sušenkovitý, sáčkovec šustilka, nedopalek smrdutý, zátkovec pivenka, střípek ostrouš, plechovkovice nápojová, lahvoň skleněnec.

Odpadkoušologové jsou si vědomi, že tento atlas seznamuje skutečně s jen základními druhy odpadkoušů. Slouží pouze k prvotní orientaci sběračů/odchytářů. Vzhledem k omezeným výzkumným kapacitám vítají příspěvky, postřehy a poznatky laických badatelů týkající se odpadkoušů. Podělte se o své objevy (nové a méně známe druhy, četnost, hubení apod.) na Facebooku a Instagramu kampaně Není zvěř jako zvěř. No a pokud jste ještě nepodepsali slib Krakonošovi, že CO SI DO HOR PŘINESETE, TO SI TAKY ODNESETE, můžete tak učinit do 31.7.2019. na tomto odkazu.