Pojďme lehce shrnout historii kapely Stará škola. Rok vzniku, kolik alb jste vydali…
Dalibor Štefl (baskytara, harmonika, zpěv): Letos slavíme 33 let, vznikli jsme v roce 1982. Ale už jsme měli zkušenosti z jiných kapel. S bráchou Vítkem jsme hráli v kapelách SDR a Omnia Blues Band. Je to dlouhá historie a co se týče alb, vezmu-li i jedno promo CD, máme na kontě deset alb.

Je to hodně, nebo málo, za 33 let?
Vít: Už jsme to zkrátka s Liborem neuzpívali. A hlavně se nám začaly líbit kapely Nightwish, Within Teptation. Jde o to, s kým to srovnáváme. Se Stouny je to málo (smích).
Dalibor: Ještě bychom chtěli udělat nějakou desku. Uvidíme časem.

Je některá z těch desek monotematická?
Vít: Ne, vždycky je to o písničkách.

Které desky si nejvíc ceníte?
Dalibor: Máme rádi všechny, vždyť to jsou všechno naše děti. Úplně nejradši ale mám poslední dvě alba, hlavně to poslední, protože to je další náš vývoj. A děláme pořád lepší a lepší muziku.

Jaká nouze donutila Starou školu vzít si ženu do party?
(smích) Vít: Nouze ne, ale už to tak neuzpíváme. Navíc se nám začaly líbit kapely jako Nightwish, Within Temptation, Siren…
Dalibor: A je to oživení.
Vít: Navíc jsme si říkali: Kdo se má pořád dívat na ty naše starý ksichty? Takže jsme vzali mezi sebe mladou kočku a ta to tam rozjela.

Dámy v kapelách bývají problematické. Jak je na vás hodná?
Dalibor: Velice hodná, i my na ni. Kapla šlape perfektně, jsme spokojení.

Co dala kapele hudebně?
Dalibor: Zpěv, melodii, show a veškeré věci, co do rockové muziky patří. Ona už tím, jaký má feeling, ty skladby pojala trošku jinak. A hlavně má úžasný cit pro melodiku a další hlasy. Takže zpíváme třeba i dvojhlasně a trojhlasně, jak děláme unplugged koncerty, tak tam je to úplně super..

Jakého hosta byste zdůraznil z poslední desky?
Vít: My na deskách nemáme, až na jednu výjimku, kterou jsme točili v rozhlase, žádného hosta. Jen na rozhlasovém výběru jsme měli Láďu Svobodu na klávesy, ale to bylo v roce 1987, to už je dávno.

Ve kterém roce na tuto kapelu přišla ponorka?
Bratři shodně: Nikdy.
Dalibor: A ani přijít nemůže. Pořád šlapeme víc a víc nahoru, nikdy jsme nezůstali stát ani půl roku, pořád jedeme a líbí se nám to. Víc do toho řežeme a je to lepší a lepší.
Vít: My to děláme tak, že nás to musí bavit. A nás to baví třiatřicet let, to už je dost, ne?
Dalibor: A bez žádných výluk třeba rok a půl…
Vít: Je pravda, že řada kapel se třeba rozpadne a potom za pět let zjistí, že mají nějaký výročí a tváří se, že fungujou celou tu dobu. A dokonce i v době vojenských služeb se to stalo, že se to tak překlopilo, že jsme fungovali pořád.

Dá se říci o nějaké písničce, že si nejvíc ceníte? Nějaký „držák" od začátku?
Dalibor: Držák, můžu říct? Pohádkový bál a Pět set míst. Máme je snad od roku 1982 a hrajeme je pořád.
Vít: Pohádkový bál zazněl i na Fírfestu. A my teď hrajeme i další program, kam jsme si pozvali klávesáka Michala Marečka a s ním děláme něco úplně jiného.

Jak do éry této kapely zapadají vaše nové pořady Hudební setkání Vítězslava Štefla? V čem jsou jiné?
Vít: (smích) Jiný je to v tom, že nehrajeme vlastní repertoár. Vůbec. My tam vystupujeme jako Stará škola jinak. To je celej název s Michalem Marečkem.

A nechybí vám ty vaše písničky?
Dalibor: Ne, vyhovuje nám to. Budeme dělat i vlastní repertoár Starý školy, ale i převzatý. I ty jsou dobrý.
Vít: Nás to inspiruje. Udělali jsme si fakt radost, s klávesákem, ale pravdou je, že jsme udělali i jednu věc vlastní, právě Pohádkový bál.

Do kdy poběží vaše Setkání?
Vít: Do 30. září. Ale hraju ještě i s Vojnar Family Band, to je takový strašně pohodový sdružení, který dali dohromady Last Rebel, kdy se ale sejdeme v nějaké prostoře. Na Hnátě, ve Skoroticích, Na Maríně, a tam hrajeme všechno možný, akustiky pro pohodu lidem, který tam jsou. Je to hrozně příjemný.

Jakou roli v těch setkáních hrají ta různá místa?
Vít: Tak to prostě vyšlo.

A to, že si zvete různé hosty? Aby to bylo pestřejší?
Vít: Přesně tak. Chtěli jsme představit ústeckou scénu. Fírfest, kde jsme hráli, je super záležitost, ale my jsme se rozhodli ústeckou scénu představit zase trošku jinak. Kamarády, kteří s námi hrajou léta. Už jsme představili U73, teď to bude Blafl Sabaaka a Total a bude to končit, tedy tyhle elektrický koncerty s hosty, 23. září, kdy budou Last Rebel a Toxic People Na Kopečku.

Takže další místa.
Přesně. A naše Hudební setkání jsou na netu, tam je toho vypsaného víc.

Jak to vše jde dohromady s vaší výukou a s kytarovou školou?
Vít: S Vojna Family Bandem jednou hraju na akustiku, a jindy zase na kytarový syntezátor, takže někdy třeba zazní i ságo. Ale nemá to s mými kytarovými učebnicemi a s výukou nic společného.

Co můžete říct ke svému vystoupení na akci Fírfest 2016 zkraje září v Letním kině v Ústí?
Dalibor: Tam zazněl náš festivalový repertoár, který trochu obměňujeme podle místa akce. Ale Fírfest nás hodně bavil, povedl se, opět tam přeskočila mezi námi a publikem jiskra. Bylo to dobrý.

Setkání skončí se zářím, co plánuje Stará škola do konce roku a v roce 2017?
Vít: Chceme víc rozjet naše unplugged koncerty, kde možná taky bude nějaký host, že jo, Libore. A natočit desku a ještě víc rozšířit program Stará škola jinak. Takže jedeme to svoje, což je hlavní, pak je Stará škola jinak a Stará škola unplugged.

Dají se ještě stále vymýšlet nové věci?
Dalibor: Dají, pořád jsou nápady. Přicházejí třeba v hospodě…

A může se muzikant inspirovat i od těch dobrých ze zahraničí?
Dalibor: Ano, stačí jeden dva tóny, rozsvítí se svíčka a nápad je tady.

Kdo s vámi „zamával" v poslední době? Inspiroval vás? Kdo z české muziky a kdo z venku?
Dalibor: Pořád Motorhead, Nightwish a Within Tempatation.
Vít: Libora taky zasáhla smrt Lemmyho, šéfa Motorhead.
Dalibor: To je Bůh rocku. A z české scény z nových kapel nevím, neznám. Ale ze starších Modrý efekt, Katapult, Jiří Schelinger..

Viděli jste Blue Effect v létě na hradě Střekově?
Dalibor: Toho jsme bohužel propásli, dozvěděli jsme se až poté, že tu byl.
Vít: Radim je pro mě naprostá špička, jeden z pěti vzorů. On je světová třída, nemusíme ho vůbec řadit mezi české interprety. Řadím ho vedle lidí jako jsou Stewe Howe, Eric Clapton, Richie Blackmore, Jimi Page. Je svůj, nezaměnitelný, nemá konkurenci.
Dalibor: V roce 1971 a 1972, jaký dělali Blue Effect elpíčka, to nemělo ve světě konkurenci. Yes a oni.
Vít: Když si člověk uvědomí, co se točilo ve světě, rockové kapely se symfoniky, tak to co dokázali s Jočrem! Dvojka Nová syntéza nemá ve světě konkurenci.

To byla řeč o kytaře. Ale co baskytarista Richard Scheufler, rodák z Ústí?
Dalibor: Vynikající basák, uznávám ho, a nejen já. Je to naše česká špice.
Vít: To jo, je dobrej.

Viděl jsem na Facebooku, že hrál ve Vídni…
Dalibor: Hrál tam s orchestrem. Je vynikající.
Vít: Posunul basu úplně na jinou dimenzi. Hraje třeba s bigbítem a hraje opravdu tu linku, co má být.
Dalibor: On je teď u Semelky.

Co si od něj vy můžete vzít, naučit se?
Dalibor: Od Ríši? Mně se líbí, že šel do Prahy a udělal se takovým způsobem, že hraje ve Vídni se symfonickým orchestrem. Ta cesta rockového muzikanta, to je super. Je to machr. Je cílevědomý a schopný. Tady v Čechách je on, Fedor Frešo, Guma Kulhánek a Broum od Olympic… On nakopl skomírajícího dinosaura, když Milan k Olympic přišel. Je to basovej unikát.
Dalibor: Richard umí naučit baskytaristy skvěle hrát, je středoevropská špička. Je výbornej.
Vít: A pořád se k nám hlásí!