Absolventi jsou připravení pokračovat ve studiu na VŠ u nás i v zahraničí nebo zahájit svoji profesionální dráhu. Vzdělávali se zde umělci jako dirigent Petr Altrichter, herečka Ivana Chýlková, operní pěvkyně Martina Janková, klavírista Ivo Kahánek, nebo zpěvák a herec Richard Krajčo, který také přijal funkci ambasadora školy. Konzervatoř, jejíž pedagogický sbor tvoří 190 především aktivních umělců, již 15 let vede Soňa Javůrková.

Janáčkovo Concertino / Eva Sýkorová - klavír, Jan Šrubař – dirigent.
Foto: Vojtěch Vladár
 

Kolik let už vlastně každý den vcházíte do budovy školy?

Už celých 43 let. Do budovy ostravské konzervatoře, tehdy ještě na Hrabákově ulici, jsem totiž poprvé vstoupila už v roce 1976 jako žačka Lidové školy umění u paní učitelky Miriam Novotné, která mě poprvé přivedla na konzultaci k panu profesorovi Zdeňku Duchoslavovi. Ten se pak stal na dlouhých 8 let mým učitelem. Po vysokoškolských studiích v Bratislavě jsem se do Ostravy vrátila a nastoupila opět na konzervatoř, ale už jako pedagog. Vedle výuky jsem koncertovala jako sólistka i jako komorní hráčka.  V roce 1989 se změnili  poměry i na konzervatoři, někteří lidé odešli, někteří mohli začít učit. Díky práci tehdejšího vedení a podpory především dr. Wenigerové se v roce 1996 konzervatoř mohla přestěhovat do nově postavené a rekonstruované budovy na Českobratrské ulici a začala nové etapa života této výjimečné školy a všech, kteří v ní působili. V roce 2004 při odchodu tehdejšího ředitele Milana Báchorka jsem se přihlásila ke konkurzu a vyhrála. Od té doby se věnuji především manažerské práci. Koncertní činnost jsem sice pověsila na hřebík, ale snažím se dělat vše proto, aby se na koncertní podia dostali především naši studenti a aby dělali naší škole jen čest. Snad se mi to za vydatné pomoci a spolupráci kolegyň a kolegů daří, takže vcházím do budovy každý den stejně ráda a s nadšením jako před těmi 40 lety.

Z čeho máte jako ředitelka největší radost?

To když slyším, že má naše konzervatoř dobrý zvuk. Slyším to každý den na chodbách, když se žáci a studenti smějí, když kolegyně a kolegové mají dobrou náladu, když žáci přinášejí ceny ze soutěží, když je slyším hrát na koncertech, když je vidím tančit na scéně, když je vidím v nejrůznějších rolích u nás či v profesionálních divadlech, když se vracejí naši absolventi jako velké hvězdy světových pódií, když dostávají nejrůznější ceny už jako profesionální umělci. Slyším to ale i z úst lidí, kteří se věnují umění, sledují umělecké výkony a mají srovnání, z úst kolegů z vysokých uměleckých škol. Zkrátka mám radost, když se našim studentům a absolventům daří ve škole i v profesionálním životě. To jsem i náležitě pyšná. Třeba když měl u nás recitál Marek Kozák, když na Mezinárodním festivalu Leoše Janáčka bude hrát Tomáš Kačo, když Cenu Thálie získal Ivan Dejmal, když slyším, jak se v divadle v Montrealu daří tanečnici Věře Kvarčákové nebo vidím na plakátech jméno Martina Janková či Jan Martiník.

Scénické provedení Říkadel L. Janáčka - operní studio. Foto: Vojtěch Vladár 

V čem se JKO od jiných škol odlišuje nejvíce? Co je její přidanou hodnotou?

Janáčkova konzervatoř v Ostravě už dávno není „pouhou“ vzdělávací institucí. Spolupracuje s řadou pořadatelů a organizátorů a věnuje se také malému uměleckému dorostu. Pro ZUŠ vytváří výborné podmínky pro spolupráci a rozvoj nejen žáků, ale také pedagogů, protože pořádá metodické vzdělávací akce. Nevyhýbá se i charitativním aktivitám. JKO je také pořadatelem největší mezinárodní interpretační soutěže v Ostravě, Pro Bohemia Ostrava, která měla letos úctyhodných 400 účastníků. Koncerty a představení v rámci umělecké sezóny mají již svůj okruh posluchačů a návštěvníků a jejich počet stále stoupá. Zkrátka je o mladé nadějné neokoukané tváře stále větší zájem. S mnohými z nich se pak veřejnost také setkává na prknech profesionálních divadel či v symfonických orchestrech. Jako velký ostravský patriot, který je hrdý na své rodné město a na jeho současnou podobu a aktivity, jsem ráda, že Janáčkova konzervatoř dělá Ostravě čest a svému čestnému názvu nezůstává nic dlužná.

Kým je Soňa Javůrková, když zrovna není ředitelkou?

V prvé řadě jsem stále dcera a především díky svým rodičům mohu dělat tuto práci, která mě baví a naplňuje. Jsem maminkou dcery, která je lékařkou a syna, který studuje vysokou školu. Jsem kamarádka, která má ráda typické poklábosení s kolegyněmi a přáteli. Soňa Javůrková je prostě úplně normální ženská.