Líbezné kopce, lesy naplněné nekonečnou melancholií, potoky obdařené balvany… Také voda, co se tetelí v mlze či se promění na prudký liják, tryská pod nohama a z lesních luk dělá bažiny. To vše je Šumava – dědička někdejšího Královského hvozdu. A uprostřed studnice ticha, rozjímání a požehnaného odpočinku najdeme skutečný pramen vody živé – úchvatný hotel Alpská vyhlídka.

Bučina
Na bývalé Horní stezce, vedoucí z Kašperských Hor přes městečko Finsterau do Pasova, v těsné blízkosti zemské hranice s Bavorskem, byla na jižním svahu Poštovní hory okolo roku 1770 založena osada – v nadmořské výšce 1200 metrů nejvýše položená ves na Šumavě.
Staré buky, kterých tu bylo jako naseto, inspirovaly první osadníky k pojmenování místa na Buchwald (česky Bučina).
Roku 1794 tu stálo 13 stavení, v nichž přebývalo na sto osob. Za první republiky stávalo na Bučině přes 50 domů – fořtovna, mlýn, hájovna, ale stála tady i obecná škola, pila a spořitelna. Nechyběla ani budova celního úřadu a finanční stráž.


I když zima na Šumavě bývala drsná a nekonečně dlouhá, osadníci se činili a kromě rybníka vybudovali i obecní rozvod vody, s přivaděčem z přírodního prameniště nazývaný Sedmipramení. Samostatnou kapitolou bylo tamní pohostinství. Vyrostl tu Hotel Fastner, hostinec Zum Tiroler a nakonec i Pešlova chata…
Po druhé světové válce ves Bučina zmlkla a zanikla.
A právě na místě Pešlovy chaty stojí dnešní znamenitá stavba horského hotelu ‒ Alpská vyhlídka, kterou, třebas pod jiným názvem, ze zapomnění vykřesal JUDr. František Talián. Hotelovým hostům nabídl pohled na šumavské kopce a za jasného počasí i na alpské velikány, a to přímo z oken znovuzrozeného místa na samé hranici s německými sousedy.
A pak ‒ široký pohled z hotelové terasy na Bavorský les, německé pokračování Šumavy, je natolik ohromující a „šumavský", že stojí za to si jej uložit do paměti prostě tím, že si ho v Alpské vyhlídce vyzkoušíme!

Považme, že šumavské smrky, které odtud uvidíme, dorůstají až padesátimetrové výšky a z některých z nich slouží jako rezonanční dřevo pro hudební nástroje.

Ani ne pět minut a jsme v Německu… Jen tak – bez pasu, bez „občanky" a beze strachu, který tu býval pánem. Zatímco ztepilé smrčiny bývaly prošpikovány ostnatými dráty, dnešní hraniční přechod Bučina-Finsterau ve výšce 1126 m n. m. slouží pěším i cyklistům. Nemáme-li v úmyslu v německém městečku navštívit národopisné muzeum a skanzen, učiníme čelem vzad a v samoobslužném „infostředisku" se dozvíme další události provázející tento šumavský kout.


Duchovně založený člověk dr. Talián pamatoval i na tradice svého kraje a k těm patří – kapličky. Jednu takovou nechal umístit hned vedle Hotelu Alpská vyhlídka, aby sloužila drobným bohoslužebným úkonům hotelových hostů i pocestných.
Jinou kapličku najdeme na křižovatce cest – jedna z nich nás přivede k pramenu královny českých řek – Vltavě, všechny ostatní do lůna lesů a luk, romantických slatí…
Svůdný a navýsost stylový hotel Alpská vyhlídka si nás podmaní svou bezprostředností, jak už se stává tradicí!

Svěřit se do péče zdejšímu personálu znamená sžít se nejen s krajinou, ale i s lidmi. Vždyť tu najdete samé rodilé Šumavany a ti nejlépe vědí, jak a čím svým hostům zpříjemnit pobyt – od čerstvého chleba z vlastní pekárny po kulinářské pochoutky, sportovními legráckami na koloběžkách, hlavně však tím, co je pro mnohé z nás k nezaplacení: nekonečným tichem, které nás pohltí tak, že navěky vejde do vzpomínek…