Člověk, který žil několik let v cizině, rozumí evropské tematice a který zároveň vždy rád zmíní to, že pochází z malé vesnice v jižních Čech. O jeho politických plánech i názorech na další směřování Česka a Evropské unie jsme spolu hovořili v profilovém rozhovoru:

„Nemůžeme se stále dokola vymlouvat na to, že jsme malá země.“

Zdá se, že minimálně část Čechů je vůči Evropské unii velmi kritická. Jaký na ni máte názor vy?
Já jsem člověk bytostně proevropský. To vůbec neznamená, že by současná EU neměla řadu problémů a nedělala spoustu chyb. Výhody evropské spolupráce jsou ale mnohem větší a důležitější – ať už jde o ekonomickou prosperitu, kdy například v případě Česka již 15 let dostáváme velmi štědrý příspěvek na rozvoj naší země, nebo o mír, který v Evropě již 70 let máme a který možná příliš často chápeme jako samozřejmost. Moje babička vždycky říkala: „Dávejte to dohromady“ a myslela tím, že lidé i celé národy mají hledat to, co mají společné a na tom stavět spolupráci.

Spoustu kritiků ale tvrdí, že bychom měli EU co nejdříve opustit a rozhodovat si o všem v klidu sami. Není tedy rozumné vyvolat referendum o vystoupení z EU?
Střelili bychom se do vlastní nohy. Ve Velké Británii mám přátele, a proto dobře vím, jaký chaos tam nyní vládne. Nikdo netuší, co se bude dít za 6 měsíců. Neví to politici, velké firmy, občané. Přináší to proto obrovské ekonomické ztráty i plýtváním cenným potenciálem. Vždyť například v posledním roce celá politická reprezentace i úřednický aparát řešili pouze brexit, místo aby se soustředili na pozitivní rozvoj státu. A to se stále bavíme o jednom z ekonomicky i politicky nejsilnějších států světa. Proto si vůbec nedokážu představit, co by se v případě našeho vystoupení dělo u nás. Záleží mi na budoucnosti naší země. A společná Evropa je i náš projekt. Chci, abychom v ní hráli silnější roli než doposud.



Jak toho chcete dosáhnout?
Zodpovědnost leží na našich politicích. Nemůžeme se stále dokola vymlouvat na to, že jsme malá země. Rakousko, Dánsko, pobaltské státy – ti všichni jsou početně menší než my a přitom dokáží vést velmi sebevědomou politiku i na úrovni EU. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale mnozí z našich zástupců jsou opravdu velmi pasivní a často pouze vyčkávají, jak to celé dopadne a následně to pouze zkritizují. Nebo ke všemu říkají vlastní názory, ale nemají žádnou specializaci, o kterou by je mohli opřít. Takový přístup je mi cizí. Čeští politici v EU musí sami přicházet s vlastními návrhy, kvalitně připravenými a pro ty následně shánět podporu.

Říkáte, že myšlence Evropské unie věříte a chcete, aby se projekt dále rozvíjel. Zároveň to ale nepůjde bez nutných změn k lepšímu fungování EU. Co je potřeba změnit nejdříve?
Myslím si, že by Evropský parlament jako jediný přímo volený orgán EU měl získat právo zákonodárné iniciativy. Dnes totiž mohou poslanci pouze vyzvat Komisi, aby se nějakým problémem zabývala. Pokud by však mohli sami podávat legislativní návrhy, voliči by měli v důsledku mnohem větší podíl na fungování EU.

Také by mělo skončit neustálé přejíždění poslanců mezi jednáními ve Štrasburku a Bruselu. Evropský parlament se musí zefektivnit a toto je jeden z konkrétních kroků, jak na to. Díky tomu zmenšíme i ekologickou stopu, která při těch neustálých přesunech tisíců lidí úplně zbytečně vzniká.


Jaké jsou podle vás hlavní tři problémy současné Evropy?
Jedním z největších je narůstající populismus, v některých státech spojený s nacionalismem. Takto smýšlející politici usilují především o vlastní krátkodobý úspěch a myšlenka vzájemné spolupráce jim je cizí. Jenže kde není spolupráce, tam vznikají konflikty, obchodní války a následně války skutečné. Dalším problémem je ale také zasahování do vnitřních záležitostí EU ze strany vnějších mocností, především pak Ruska. Pokud je Evropa jednotná, je také silná – jenže to právě Rusko nechce. Proto sem posílá kapitál na různé dezinformační kampaně, aby naši evropskou spolupráci destabilizovalo. Dalším problémem je pak například malá efektivita v různých krizových situacích a také to, že plýtváme energií v řešení marginálních problémů a unikají nám ty skutečné. Mohl bych samozřejmě pokračovat, ale..

Tak pokračujte…
Dobře, velkou výzvou je také komunikace s více než půl miliardou lidí žijících na území EU. Není jejich chybou, že mají často jen velmi malé podvědomí o vzniku a fungování EU. Mohou za to politici, kteří by měli Brusel zlidšťovat a kterým ale bohužel určitá neinformovanost vyhovuje, protože právě díky ní pak mohou šířit mezi lidi lži, dezinformace a strach. Tomu se musíme postavit čelem, i když pravda je většinou mnohem méně populární. Dále je to pak také absence vizí. Myslím, že se dnes často až příliš zabýváme technickými detaily spolupráce a zapomínáme na to podstatné.

A na jakých vizích by měla stát budoucnost reformované EU v 21. století?
Chceme-li provést reformu, musíme se nejprve podívat k našim kořenům. Jako historik často mluvím o „otcích zakladatelích“ evropské spolupráce, tedy o poválečných představitelích Francie, Itálie a Západního Německa Robertu Schumanovi, Alcide de Gasperim a Konradu Adenauerovi. Samozřejmě žili ve zcela jiné době, jejich ideály vzájemné spolupráce a míru jsou ale nadčasové. Je to jako v rodině, nebo skupině přátel. Ani v ní nemůžete žít s tím, že každý jede sám na sebe a ostatní jenom využívá. Stejně tak ani z EU nemůžeme pouze brát a na ničem se nepodílet. Coby Evropa jsme vždycky drželi vlajku lidských práv a zodpovědnosti za naši planetu a s touto vizí musíme v dnešní době pracovat nejen ve vztahu k dalším členským státům, ale především ve vztahu ke státům mimo EU.

„Pokud nebudeme mít jako celá Evropa společný plán, současný stav životního prostředí se nikdy nezlepší.“

Od března jste nejmladším členem celostátního výboru KDU-ČSL. Přesto, má smysl volit mladé politiky do takto vysoké funkce? Co chcete do politiky přinést?
Věřím tomu, že šance na zvolení je vysoká a že je správné, aby se i mladí lidé angažovali ve veřejných záležitosti. Podívejme se například do Rakouska, kde se Sebastian Kurz stal předsedou vlády ve svých třiceti letech a dle mého názoru si vede velmi dobře. Naopak dokáže možná lépe chápat současné trendy a výzvy, kterým rychle měnící se společnost čelí. Jsem přesvědčen, že politickou reprezentaci by měli tvořit zástupci všech věkových skupin obyvatel. I lidé ve věku 18 – 30 let by přece měli mít své zástupce ve veřejných funkcích, kteří budou do společné debaty přinášet relevantní témata i pro tuto část občanů. Mladí politici navíc mohou do mnoha záležitostí přinést čerstvý pohled a odvahu měnit často nezdravě zaběhnuté věci. Výhodou je také to, že nejsou svázáni s dřívějšími kauzami a většinou nemají žádné kostlivce ve skříni. Zároveň ale musejí přistupovat k jim svěřené funkci zodpovědně a profesionálně, věnovat se svým tématům a nedělat pouze marketingovou show.

Jaká jsou hlavní témata, kterým se chcete v případě zvolení do Evropského parlamentu věnovat?
Věnuji se otázce vývozu zbraní z EU a tomu, kde tyto zbraně končí. Není problém, že jsme jako EU druhým největším zbrojařem na světě, problém je ale v tom, že tyto zbraně často nekončí v rukou našich spojenců, ale v rukou překupníků nebo států, které jsou agresory v mezinárodních válečných konfliktech. Vidíme to na příkladu Saudské Arábie, která s nimi masakruje civilní obyvatelstvo Jemenu. K takovýmto věcem jako křesťanský demokrat prostě nemohu mlčet, stejně jako nemohu mlčet k problémům týkajícím se životního prostředí.

Češi třídí jako jedni z nejvíce národů z Evropy. Proč k tomuto tématu potřebujeme EU?
Pokud nebudeme mít jako celá Evropa společný plán, současný stav se nikdy nezlepší. Je dobře, že se snažíme v Česku, ale ještě lepší je spojovat síly a vzájemně se obohacovat svými zkušenostmi. Je vynikající, jak se nám daří odpad třídit, bohužel jej ale často neumíme dále zpracovat a zrecyklujeme tak například pouhých 33 % vytříděného plastového odpadu. Pojďme nacházet společná řešení, ať je naše úsilí o lepší životní prostředí ještě efektivnější.

A není problém znečišťování planety zejména problémem státu mimo Evropu? Země třetího světa, továrny v asijských zemích atd?
S tímto argumentem se setkávám poměrně často a naprosto jej chápu. Na druhou stranu, nemůžeme ukazovat pouze prstem na druhé, naopak musíme jít sami příkladem. Právě evropské státy v minulosti často do světa přinášely nové myšlenky a trendy – ať již to bylo v oblasti kultury, vzdělání nebo zdravotnické péče. Bylo by skvělé, kdyby tomu tak bylo i v oblasti ochrany naší planety. Navíc na to nejsme sami. Například Austrálie je v těchto otázkách daleko před námi!

Nemám rád militantní vykřikování o hájení křesťanských hodnot těmi, kteří si z náboženství snaží udělat jen levnou reklamu

Popisujete se jako proevropský, ale zároveň poměrně konzervativní člověk. Jdou tyto věci vůbec dohromady?
Samozřejmě, že jdou. Patříme na demokratický Západ, tam jsou naši nejbližší sousedé a s nimi bychom měli usilovat o stále větší spolupráci. Být zároveň konzervativní pro mě znamená konzistenci v názorech a hodnotách – je pro mě důležitá férovost, ohled na zranitelné a hendikepované, podpora rodin i matek samoživitelek, či moudré hospodaření s přírodními zdroji.

Křesťanskými hodnotami se dnes obhajují politici z různých stran. Proč jsou důležité právě pro vás?
Křesťanské hodnoty pro mě znamenají na první místě postoje otevřenosti dialogu, ohled na slabší a služby druhým. Nemám rád militantní vykřikování o hájení křesťanských hodnot těmi, kteří si z náboženství snaží udělat pouze levnou reklamu. Jako křesťané bychom se měli především projevovat ve svém každodenním životě, nikoliv volebními hesly na billboardech.