Za sběr elektroodpadu jsou dle směrnice EU zodpovědní výrobci elektrozařízení, kteří si mohou sběr elektroodpadu provádět sami individuálně, nebo společně prostřednictvím tzv. kolektivního systému. Elektroodpad se musí sbírat a ekologicky recyklovat proto, že některé jeho typy obsahují nebezpečné látky, které jsou potenciálně rizikové pro zdraví obyvatel a škodlivé pro životní prostředí (např. zářivky mohou obsahovat rtuť, lednice freony, televize olovo atd.). V jiných typech elektroodpadu se naopak nacházejí cenné suroviny (např. zlato v mobilech, železo ve sporácích atd.).

Povinné cíle sběru pro separátní sběr nebezpečného elektroodpadu

Jedním z největších problémů v oblasti sběru elektroodpadu v České republice je dnes to, že výrobci nemají nastaveny žádné povinné cíle sběru těch typů elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem. Výrobci sice mají povinnost sbírat elektroodpad, ale žádný právní předpis jim nestanoví, kolik mají toho elektroodpadu vlastně sebrat.

Absence jasných pravidel pak vede k tomu, že je tendence sbírat druhy elektroodpadu obsahující zpeněžitelné suroviny spíše než ty, které obsahují nebezpečné látky. Pokud totiž elektroodpad obsahuje nebezpečné látky, je jeho recyklace finančně velmi náročná. Aby se předešlo uvedené praxi, nový zákon nastavuje více cílů sběru pro různé skupiny elektroodpadu, nikoli jen jeden společný cíl. To ostatně požaduje i směrnice EU, která stanovuje, aby se separátně a ve vysokých množstvích sbíraly a recyklovaly minimálně ledničky a zářivky. Ostatně, ve všech ostatních zemích EU fungují v praxi podobné mechanismy, které zajišťují, že jsou sbírány přednostně ty skupiny elektroodpadu, které jsou nebezpečným odpadem.

Povinnost kolektivního systému sbírat minimálně 3 roky

Zákon také nově stanoví kolektivním systémům povinnost sbírat elektroodpad, který uvedl na trh některý z jeho výrobců, ještě 3 roky poté, co tento výrobce ukončí členství v daném kolektivním systému. Finanční prostředky na sběr a recyklaci elektrozařízení jsou totiž vybírány zálohově při prodeji nových elektrozařízení. Z těchto prostředků se následně v budoucnu financuje sběr elektroodpadu. I toto nové ustanovení by mělo významně napomoci tomu, aby nebezpečný elektroodpad nezatěžoval obce. Odstraní se tak problémy, které mohou vzniknout, pokud nějaký výrobce zkrachuje, odejde z trhu apod. Pro tyto případy jsou kolektivní systémy navíc nuceny tvořit finanční rezervy tak, aby se minimalizovalo riziko vzniku tzv. sirotčího odpadu, tedy odpadu, ke kterému se nebude žádný výrobce hlásit.

Povinnost viditelného recyklačního příspěvku

Nové odpadové zákony rovněž zavádějí povinnost tzv. viditelného recyklačního příspěvku. Viditelný příspěvek znamená, že prodejce (elektroprodejna, e-shop atd.) musí na cenovce nového elektrozařízení jasně a viditelně uvádět výši příspěvku, který výrobce platí za sběr a recyklaci takového spotřebiče. Toto nařízení má dva hlavní důvody. Za prvé se ihned pozná, zda je výrobce zapojen do systému sběru a recyklace elektrozařízení, a za druhé bude jasné, že příspěvky jsou pro všechny výrobce, malé či velké, v rámci jednoho kolektivního systému stejné. Kolektivní systémy nemohou zvýhodňovat velké výrobce, v takovém případě by šlo o cenovou diskriminaci malých výrobců, která je zakázána novou směrnicí EU. Toto nové opatření tedy přispívá k větší transparentnosti a snadnějšímu odhalování výrobců a kolektivních systémů pokoušejících se obcházet nebo dokonce porušovat zákon.

Petr Číhal
Obchodní ředitel
Kolektivní systém EKOLAMP