Mladý sochař František Bílek (1872–1941) si v roce 1898 vytvořil v rodném Chýnově zázemí pro svou tvorbu v podobě originální autorské varianty rodinného domu s ateliérem. Architektura domu z režného cihlového zdiva s dobovými „lidovými" dřevěnými prvky a dřevořezbami, kterou sám navrhl, připomíná tradici chýnovského stavitelství.

Chýnov

Obec Chýnov se nachází v Jižních Čechách, na východ od Tábora a Sezimova Ústí. Jedná se o jedno z nejdéle osídlených míst v Čechách. Pro turisty je velmi dobře dostupné, a to nejenom vozem, ale také vlakem a autobusem. A proč byste do Chýnova měli přijet? Protože stojí za to se seznámit s tím, co nám po sobě zanechal sochař František Bílek.

Originální tvorba

Začneme mohutnou mansardovou střechou, nesenou po obvodu dřevěnými konzolemi, které ukrývají v přední předsunuté části štítu dřevěnou verandu. Neomítnuté režné zdivo připomíná tehdy ještě neobvyklou inspiraci pozdní viktoriánskou architekturou, kterou Bílkovi pravděpodobně zprostředkoval jeho rodinný přítel, architekt Josef Fanta.

Nelze přehlédnout originální řešení fasády domu se třemi rozměrnými štukovými figurálními reliéfy se symbolickými tématy Boží ochrany a duchovního růstu člověka, které doplňují reliéfy v šambránách oken s verši z Janova Evangelia. Bílek je vytvořil svým typickým gotizujícím písmem, stejně jako soubor letopočtů ve štukovém poli vpravo od vstupních dveří, které ilustrují důležité události jeho života. Ikonografický koncept na fasádě doplňuje keramický glazovaný reliéf Matko! nad hlavním vchodem.

Při vzniku domu se navíc dbalo na to, aby při stavbě nebyla jakkoliv poškozena okolní příroda.

Místo pro setkávání

Chaloupka", jak byl chýnovský dům nazýván, není pouze nositelem nádherné architektury, byla i místem setkávání s přáteli a místem dlouhých rozhovorů a rozjímání. František Bílek nebyl jenom sochař, architekt, kreslíř a keramik, byl to i náboženský myslitel a mystik. Měl spoustu přátel, se kterými se zde setkával. S básníkem a myslitelem Otokarem Březinou, básníkem, prozaikem a dramatikem Juliem Zeyerem nebo malířkou a grafičkou Zdenkou Braunerovou. Dále pak například s literárně činným knězem Sigismundem Bouškou a řadou dalších, převážně kněží z okruhu Katolické moderny.

Sídlo

Zdi domu v sobě nenesou pouze odkaz chýnovského stavitelství a setkávání, je v nich i odkaz rodinného života. František Bílek tu bydlel až do své svatby s Bertou Nečasovou v roce 1902. V dalších letech dům sloužil již jen jako letní sídlo rodiny. Natrvalo se sem vrátil Bílek zase v roce 1939, aby tu prožil poslední dva roky svého života.

Pochován je na chýnovském hřbitově, spolu s manželkou a dcerou, pod mohutnou sochou Modlitba nad hroby. Místní hřbitov stojí také za návštěvu, kromě zmíněné monumentální skulptury zdobí místní hřbitov ještě pět dalších náhrobků, které tu Bílek mezi lety 1902–1918 vytvořil.

Stálá expozice

Bílkova vnučka v roce 1990 darovala dům Galerii hlavního města Prahy, která zde po rekonstrukci otevřela stálou expozici, věnovanou ranému a pozdnímu období Bílkovy tvorby. Vystaveny jsou tu rané sochy, kresby a grafiky, které zde Bílek vytvořil, doplněné o ty, které se staly v průběhu let součástí původního interiéru. Návštěvníci se tak mohou seznámit s ukázkami originálního, Bílkem navrženého nábytku, s původními unikátními kachlovými kamny s figurálním reliéfem a dalšími drobnými uměleckořemeslnými předměty.

Pro Bílkův dům byl vydán speciální průvodce František Bílek / Dům v Chýnově, který je k zakoupení v pokladně objektu. Průvodce obsahuje podrobnosti a zajímavosti o životě Františka Bílka a o stavbě a historii chýnovského domu.

Obdivovat Bílkovu práci můžete od května do října v pravidelných návštěvních hodinách (úterý–neděle, 10:00–12:00 a 13:00–17:00), v zimním období pouze na telefonickou objednávku.