Někoho odrazují obavy z formalit, které je třeba předem vyřídit, bojí se, že na něco zapomene. Proto jsem napsal následující shrnutí.

Co je potřeba vyřídit před cestou

  • Pas musí mít každý, včetně dětí a musí to být už biometrický se strojově čitelnými údaji, pozor, abyste neměli starý.
  • Víza. Pokud jedete do USA jako turista na méně než 90 dnů, nemusíte žádat o víza, stačí vám jen tzv. ESTA, cestovní registrace. Tu musí vyplnit každý včetně nezletilých dětí nejpozději 72 hodin před odletem
  • Souhlas s cestou, který vám vystaví platí dva roky, takže doporučuji nenechávat to na poslední chvíli. Výstupem registrace je číslo souhlasu, to si napište, nebo vytiskněte a založte do pasu.
  • Pokud cestuje nezletilé dítě bez rodičů (například prarodiče s vnoučaty), potřebujete pro něho souhlas rodičů s cestou. Na to není žádný formulář. Rodič sám napíše, že s cestou souhlasí, uvede jména a čísla pasů doprovázejících osob a dítěte. Vše pište v angličtině nebo dvojjazyčně.
  • Řidičský průkaz. Měl by vám stačit nový typ ŘP s evropskou vlaječkou v rohu, ale chcete-li předejít různým nedorozuměním (a ta určitě nastanou, protože člověk v půjčovně nemusí vědět všechno), vyřiďte si mezinárodní řidičský průkaz. Ten vám vydá odbor dopravy místního úřadu, nebo magistrátu na počkání za 50 Kč. V Praze je to Registr řidičů odboru dopravněsprávních činností Na Pankráci 17/19

Cestovní pojištění do USA

Že je potřeba cestovní pojištění, je asi každému jasné, jen možná budete váhat, u které pojišťovny jej uzavřít. My jsme udělali při pojištování se do USA dobrou zkušenost s Kooperativou. Sjednejte si pojištění léčebných výloh i pojištění úrazu, zavazadel, odpovědnosti za škodu a nevyužitých cestovních služeb a pokud tam jedete provozovat nějaké netradiční sporty, tak samozřejmě i pojištění sportovních aktivit. Lékařská služba je v USA drahá, doporučuju variantu Plus s vyšším pojistným plněním. Pojištění lze uzavřít online, takže klidně na poslední chvíli, pokud jste zapomnětliví, jako my. Jste pojištěni od chvíle, kdy zadáte příkaz k úhradě. Jde to na počítači i přes telefon. V pěti krocích vyplníte formulář a všechny informace, smlouva i asistenční karta vám obratem přijdou na email. Navíc za sjednání pojištění online vám odečtou 10 % slevu. Já měl největší strach z toho, že budu muset v USA k zubaři. Můžu jít k jakémukoli? Jak ho tam budu hledat? Zjistil jsem si dopředu, že v případě potíží stačí volat asistenční linku Kooperativy +420 266 799 779 a oni vám individuálně, podle toho, kde jste, poradí nejbližšího lékaře. Přes asistenta můžete řešit například i překladatele u lékaře. To mě uklidnilo, nakonec jsem to naštěstí nemusel využít. Cestou budete určitě nejméně jednou přestupovat, dobré je, že se dají pojistit i ztráty vzniklé následkem potíží v dopravě, např. když uletí navazující spoj v důsledku zpoždění letu atp. Ještě poradím, abyste si pojistili storno, to ale nesmíte nechat na poslední chvíli. Budete-li cokoli platit dopředu - letenky a ubytování, uzavřete do tří dnů od zaplacení faktury pojištění storna. Dostanete podstatnou část nákladů zpět, kdyby se stalo, že nakonec nebudete moci odletět.

Pohovor s imigračním úředníkem

Počítejte s tím, že na prvním letišti v USA, na kterém vystoupíte z letadla, vás čeká pohovor s imigračním úředníkem. Z toho nemějte obavy, bylo to easy ;-). Můžete jít pohromadě celá skupina, jak spolu letíte a nevadí, pokud někdo neumí anglicky. Úředník se bude ptát kam jedete, co je účelem vaší cesty, kde budete ubytovaní, kolik máte peněz v hotovosti a zda máte platební kartu a také zda a na kdy máte zpáteční letenku. Pak si vás vyfotí a sejmou vám otisky. Když máte po ruce itinerář cesty, jako jsme měli my, tak nemusíte odpovědi dlouze lovit. Bohužel se někdy stává, že se na pohovor musí vystát fronta. Může být dost dlouhá a argument, že vám letí další letadlo, nebude nikoho moc zajímat. Navíc před lety do USA si některé letecké společnosti dělají pohovory už v Evropě. My jsme takový absolvovali v Amsterodamu. Aby se vám nestalo, že nestihnete navazující let, doporučuji pauzu nejméně dvě až tři hodiny mezi lety. Tady je potřeba říci, že kdo pohovorem neprojde, není na území USA vpuštěn, vrací se zpět na náklady letecké společnosti, se kterou přiletěl. Proto si většina aerolinek cestující lustruje už před odletem. V takovém případě nemáte nárok na vrácení už vynaložených nákladů.

Půjčte si auto už z domova

V Americe se individuální turista neobejde bez auta. To si bez problémů půjčíte na letišti, kde mají své pobočky desítky různých půjčoven. Já bych ale doporučil řešit to už z domova. Jednak dostanete většinou slevu při online rezervaci a jednak máte jistotu, že si půjčíte vůz, který opravdu chcete a ne ten, který na vás zbyl. Například taková maličkost, která mě zaskočila bylo, že auta jsou většinou s automatickou převodovkou a na to já si nikdy nezvyknu. Starýho psa novým kouskům nenaučíš.

Z domova si nejlépe zarezervujete auto přes http://www.rentalcars.com/. Na těchto stránkách jsou všechny informace v češtině: podmínky zápůjčky, rezervační formulář i zákaznické recenze.

Americké národní parky

A teď už k tomu, co jsme v USA viděli. Našim cílem byly především národní parky. Za necelé tři týdny se nedá stihnout všechno a navíc jsme si chtěli vysněná místa spíš užít, než celou dovolenou strávit v autě na dlouhých přejezdech. Existuje permanentka pro roční neomezený vstup do všech národních parků – America the Beautiful Annual Pass (https://store.usgs.gov/pass/index.html). Koupíte ho v pokladně kteréhokoli národního parku, stojí 80 USD a platí vždy pro celou posádku auta. Vyplatí se už při návštěvě tří parků. V každém parku jsme vždy nejdřív jeli do informačního centra. Tam vám dají mapy a poradí, pokud se někde děje něco mimořádného (spadlé stromy přes cestu atp.). Vyřizuje se tam také povolení ke kempování. Všude jsou tzv. scenic drives, silnice, z nichž jsou pěkné výhledy a ani nemusíte vystoupit z auta. My jsme kombinovali obojí, cesty autem i pěší treky. Pokud máte chuť se organizovat, v každém parku pořádají rangeři výšlapy s průvodcem a výkladem o místní fauně, flóře a přírodě v parku, je možné se přidat. Ve většině parků jezdí po hlavních trasách zdarma shuttle busy, někde ale jen ve vrcholné sezoně. To jsme nevyužili.

Yellowstone

Do Yellowstonského parku jsem se nejvíc těšil, nejvíc si od něj sliboval a všechna moje očekávání se naplnila ne na 100, ale na 200 %. Obrovský, nádherný kus země, členitá krajina s barevnými jezery a gejzíry, všude kolem stále se proměňující hory a vodopády, neskutečné lesy a louky, pro mě prostě sen. Vyšlápněte si k vodopádům Lower a Upper Falls kaňonem řeky Yellowstone. Nedá se to popsat. V parku je 12 kempů, kde si můžete postavit stan nebo obytné auto. Jejich seznam je na stránce parku zde: https://www.nps.gov/yell/planyourvisit/campgrounds.htm  Počet míst je omezený rezervace není možná. Kdo dřív přijede, ten dřív stanuje. Z toho důvodu jsme nocovali v největším kempu Bridge Bay u jezera. Noc stojí 25 USD. Můžete si tu koupit povolenku a rybařit, nebo si půjčit pramici a jen tak se projet po jezeře. Kemp běžně navštěvují bizoni, možná i grizzly, neb jsou všude varovné cedule. Na toho jsme ale neměli štěstí (nebo smůlu :-) ). V Bridge Bay se nám líbilo i proto, že je to stejně daleko do kaňonu i na jižní okruh kolem gejzíru Old Faithful a na vyhlídku nad Duhové oko.

Foto zde.

Grand Teton

Grand Teton leží blízko Yellowstonského parku. Líbil se vám film Zkrocená hora? Natáčel se právě tady. My jsme zarputile trvali na nocování v parku. Je tu kempů celkem šest za 22 USD za noc a stan. Odkaz: https://www.nps.gov/grte/planyourvisit/camping.htm

Je poměrně běžné tady potkat medvěda. Jako suvenýr z cesty si přivezete třeba takovéto krátké video pořízené mobilem: https://www.youtube.com/watch?v=8X7foVGBRt8

Fotky zde

Rocky Mountain

Skalnaté (i když já a Old Shatterhand říkáme Skalisté) hory jsem měl ve fantazii prokreslené mnohem menší. Z parkoviště Horseshoe jsme vyjeli až na vrchol Fall River Pass (3595 m n. m.). Počasí neporučíte, na vrcholu jsme neměli moc štěstí. Zato jsme viděli několikrát losy, sviště a takové malé pruhaté veverky. Žije tady prý i severoamerická puma.

Projeli jsme pak trasu z Denveru do LA při které leží nejvíc zajímavých lokalit relativně nedaleko od sebe. Zion je určitě mimořádný park, ale na nás je to moc kamení a málo trávy. Některá místa jsme nestihli proto, že jsme prostě podcenili únavu z dlouhých přejezdů. Na konci už jsme ani nedodrželi itinerář. To ale ničemu nevadilo. Ubytování jsme bez problémů našli v motelu. Až pojedeme příště využijeme nejspíš Airbnb.

Fotky zde

Další tipy

Neobejdete se bez navigace. My jsme si už doma stáhli Google mapu s offline navigací a naprostá spokojenost. Poznamenal bych k tomu jen jedinou věc. Telefon vám dneska stačí na všechno, ale ne na všechno naráz, jestli rozumíte. Nemůžete ve stejnou chvíli fotit a koukat do mapy. A my používali na telefonu ještě různé aplikace, například pro geocaching. Kdybych mohl radit, vezměte si foťák, telefon a navigaci zvlášť, pokud je máte, jinak budete pořád přepínat jak šílenci a řešit vybitou baterii. Velmi se hodí dalekohled. A co naopak můžete klidně nechat doma, je dron. Na těch nejatraktivnějších místech si nezalétáte, v parcích se to jednoduše nesmí.

Protože nikoho nepodceňuji, nebudu radit takové věci, jako aktivaci roamingu a platnou kreditku.

I když se považujeme jen za turisty, nikdy bychom si netroufli jet bez pohorek s nepromokavou membránou a máte-li dvoje, vezměte je. Plus outdoorové (lehké, teplé, nepromokavé) oblečení a pláštěnky. Cestovali jsme v květnu a nevím, zda je to v plném létě jiné, ale skoro všude jsme zmokli. Navíc ve vyšších nadmořských výškách je chladno, v Yellowstone u jezera nám v noci mrzlo. 

Až na toho indiána na mustangovi jsem viděl všechno přesně tak, jak jsem si to v dětství vysnil. A už se těším na svůj příští americký trip – projedu si Route 66 na Harleyi. Kromě dětských snů mám totiž ještě i ty pubertální.