Jaromír Ostrý je oblíbeným rozhlasovým tvůrcem. S dlouholetým profesním partnerem Josefem Veselým obohatil éter o pořady Toulky českou minulostí, Trefa, Jak na tom jsem, pane doktore… a další.

V posledních měsících učinil Jaromír Ostrý důležité životní rozhodnutí – odchází z brněnského rozhlasu, kde naposledy působil jako ředitel, a chce být užitečný občanům v politice. „O takovém kroku jsem přemýšlel už nějaký čas. Překvapivě jsem si uvědomil, že obě profese mají mnoho společného. Vždycky jsem se snažil být užitečný lidem, kteří naše pořady poslouchali. A těšilo mě, že to velmi často byli lidé vzdělaní a zkušení, na to, co jsme jim v éteru předkládali, velice nároční. Moc jsem si vždy vážil jejich přízně.“

Ve svém programu uvádíte, že chcete podpořit spokojenost seniorů. Nebude to na úkor mladých lidí?

Ale vůbec ne. Spokojení rodiče jsou přece bytostným zájmem všech mladých lidí, že ano. A rodiče zase dělají vše jen to nejlepší pro svoje děti. Tak to je normální v tradiční rodině. Dříve narození si mají právo po všem, co v životě vykonali, prožít aktivní, spokojené stáří. A nejenom jejich děti, ale společnost jim to dluží. Velké věci v historii vždy činili lidé, kteří měli sen a ten uskutečnili. Mým snem jsou domy pro seniory, kde se budou bavit, vzdělávat, třeba i tančit na hudbu, která je provázela jejich mládím, prostě, kde budou spolu a bude jim hezky.

Chcete spojovat lidi…

Velmi mě trápí neustálé rozdělování, ba přímo rozeštvávání společnosti. Bohužel, část politické scény se nesmířila s výsledky prezidentských a parlamentních voleb. Mě se osobně velmi dotkla agresivní reakce na pietní akt před budovou Českého rozhlasu k padesátému výročí srpnových událostí. Bylo to pošlapání vzpomínek na bolestné dny, týdny, měsíce a roky, kterými si naše společnost prošla. Bojím se, že příště už nezůstane u píšťalek, jednoho dne prostě někdo překročí míru a bude zle. Buďme obezřetní. Rozumím, že v umění má svoboda prvořadou úlohu a je to tak v pořádku, ale to, co se stalo v smutně proslaveném představení Naše vaše násilí, to přece musí každý rozumný člověk odsoudit.

Vy jste to představení viděl?

Neviděl, ale na rozdíl od mnohých jsem zapátral a zjistil, že tohle představení vyvolalo skandál už před pár lety ve Vídni. Tamní kritika představení hodnotila jako kus velmi chabé umělecké úrovně, jako jasný pokus o šokující provokaci. A pro mě osobně bylo šokující hodnocení přítomné ústavní činitelky, že scéna, ve které si herečka vytahuje českou státní vlajku z vagíny, je vlastně v pořádku, protože v tomto případě se jednalo o divadelní rekvizitu. To mě opravdu urazilo. Mimo jiné také proto, že ve stejné době jsme mohli vidět v dokumentárních záběrech z roku 1968 stejnou vlajku, tedy náš státní symbol, zkrvavenou krví našich spoluobčanů. To snad byla také rekvizita? Politici mají jít příkladem. V tomto případě se tak bohužel nestalo. A já říkám jasně – česká státní vlajka pro mě není divadelní rekvizita.

Jakou máte šanci ve volbách do Senátu?

To záleží na lidech, jejich rozhodnutí, ale především musí přijít k volbám. Já nabízím svoje síly, um, zkušenosti, ve prospěch této společnosti. Dělal jsem to celá léta v rozhlasové práci a stejně tak budu postupovat i v Senátu.