STAEG je na trhu poměrně dlouho, jak se podle vás měnila tvář této společnosti, dá se dnes vůbec vysledovat stavební nálada?

Za tu dobu, co jsme na trhu, jsme prošli výraznými změnami. Začínali jsme doslova na zelené louce. Asi nejvýznamnějším milníkem byla v roce 2012 transformace původní společnosti STAEG na několik samostatných společností, které jsou součástí holdingového uskupení. I přesto, že v rámci této struktury máme stovky zaměstnanců, myslím si, že na rozdíl od nadnárodních společností nabízíme mnohem víc. Stále máme rodinný charakter podniku a to je to, co u nás naše zaměstnance drží. Majitelé společnosti vždy kladli důraz na kvalitu prováděných činností, což se neobejde bez kvalitních a zkušených zaměstnanců. Tento trend přetrvává dodnes. Zaměstnanci jsou chápáni jako nejdůležitější část celého řetězce a společnost si jich velmi váží. A jaká je nálada? Čím spokojenější pracovní kolektiv, tím snazší a rychlejší komunikace a ve výsledku potěšený zákazník.

Řada stavebních firem bije na poplach, nejsou řemeslníci. Na trhu práce chybí zedníci, obkladači, truhláři a další. Jak je to u vás?

Naše stavební společnost má silné zázemí odborníků, ať už v technické přípravě výroby, nebo na pozici stavbyvedoucí. S ohledem na nárůst stavební výroby a zakázek však musíme náš tým neustále posilovat, a to je v současné době velký problém.

Velice se nám osvědčila dlouhodobá spolupráce se stavební fakultou VUT v Brně. Studentům umožňujeme desetitýdenní odbornou praxi. Během této doby u nás získávají první praktické zkušenosti, poznají styl práce, mezilidské vztahy a firemní kulturu. Po absolvování této praxe s námi obvykle spolupracují formou brigády i během studia. Velice nás těší, když se po ukončení školy stávají našimi kmenovými zaměstnanci.

U stavebních dělníků je situace, nebojím se nazvat, kritická. Průměrný věk našich stavebních dělníků je 45 let. Někteří kolegové u nás pracují od vzniku společnosti a blíží se důchodovému věku, obávám se, že za nějakou dobu nebudou mít své zkušenosti komu předávat. Mladí řemeslníci chybí, neboť zájem o technické obory a výuku řemesel dlouhodobě klesá.

Jak si tento problém vysvětlujete, dá se vůbec najít prvopočátek problémů?

Těch aspektů je pochopitelně víc. Dříve se říkalo, že řemeslo má zlaté dno. Řemeslník býval uznávaným a váženým odborníkem. S přibývajícím množstvím středních a vysokých škol se zájem o řemeslné obory neustále snižuje. Mladí lidé dávají přednost středním školám s maturitními obory a učiliště zůstávají nenaplněna.

Skoro to vypadá, že máte nějaký recept, jak mladé vrátit do učňovských oborů…

Velmi si vážím podpory úřadu Jihomoravského kraje. Zavedením třítisícového stipendia poměrně hodně žáky namotivoval. Pokud vím, tak v současné době mohou stipendia získat žáci 14 odborných středních škol zřizovaných Jihomoravským krajem, kde se vyučuje 14 oborů ukončených získáním výučního listu. Toliko ke státu, řada je teď i na nás, zaměstnavatelích. Společně s naším personálním oddělením připravujeme projekt, který by žáka podporoval od začátku studií, motivace by byla jak finanční, tak třeba možnost praxe. Pochopitelným předpokladem naší podpory by pak byl jediný cíl – žáka po studiích zaměstnat v naší společnosti.

To je ale běh na dlouhou trať, jak se chcete s přicházejícím nedostatkem řemeslníků vyrovnat v nejbližší době?

V tom máte pravdu, je to dlouhodobý proces, ale pokud teď nezačneme, za pár let nebude mít kdo stavět. Jak už jsem naznačovala, musíme se více otevřít ke spolupráci odborným školám a ony nám. A co s nedostatkem lidí nyní? V současné době nám nezbývá než řešit tuto situaci novými akvizicemi nebo spoléhat na „klasický“ nábor a zaměstnance patřičně motivovat. V naší společnosti nabízíme zajímavé finanční ohodnocení a kromě toho ještě odměny nad rámec hodinových mezd, což je, myslím si, pro naše řemeslníky velmi motivující. Nejen díky tomu máme v dělnických profesích minimální fluktuaci a většina těchto zaměstnanců u nás končí odchodem do penze.

Tomáš Baťa:

Budovy – to jsou hromady cihel
a betonu. Stroje – to je spousta železa a ocele. Život tomu dávají teprve lidé.