České středohoří

Zem vzdutá ukrutnou sopečnou silou a zklidněná životy lidí, kraj prvních Slovanů, oblast legend a nejslavnějších českých mýtů s horou Říp, která vyrůstá přímo z českých duší.

Bludiště homolí, kup, jehlanů, bochníků, solitérních velikánů.

Říše královny Milešovky a krále Házmburku.

Mezi jejich poddanými jsou kopce tak zvláštní a podivínské, že se tomu až nechce věřit – ledová hora Plešivec, kde najdete led i ve žhavém červnu a jeho bratr Boreč, hora ohnivá, která i v třeskutých mrazech hýčká zelenou trávu a mech a žhavě vydechuje z útrob, i nezvedená kamenná slunce v lukách u Třebívlic.

Zem je tu bohatá českými granáty, které vybuchují jen svým temně karmínovým leskem.

Člověk tu vystavěl pyšná sídla – barokní Libochovice, renesanční Budyni s alchymistickou minulostí, rokokové Ploskovice, i hrdá města – středověký Úštěk s do nebe šplhajícími Ptačími domky, kapličkami a kalvárií u Ostrého i kamennou lodí v lese, mohutnými ruinami hradu Helfenburk, vznešenou Roudnici semknutou kolem lobkovického zámeckého monumentu, světově pochmurně známý Terezín, mlčenlivého svědka vrcholu lidské intolerance, malebné Litoměřice korunované vznešeným Dómským pahorkem a věží katedrály sv. Štěpána i stále neobjevené Ústí nad Labem, o němž málokdo tuší, že je to město vodopádů a usedavě nádherného okolí.

Kraj révy, která, ač daleko na severu, dává lahodnou šťávu a vína z ní jsou slavná a ceněná, i samy Porty Bohemiky, velkolepého širokého zákrutu Labe, nebo tajuplné náhorní plošiny kolem Verneřic ve stínu Bukové hory.

Zdroj: České Středohoří